Toho pána neznám
Čtyři dny jsme byli pryč, na čtyři dny jsme si vzali dovolenou. Podle Irisčina mínění to bylo setsakra dlouho, a byla to velká drzost, že jsme ji svěřili Anně Marii do péče! Vrátili jsme se v neděli brzy ráno a Anna Marie ji přivezla někdy před polednem.

Iris se přivítala s Ljubou s odměřenou zdvořilostí. Na mě se ani nepodívala. Byl jsem vzduch mixovaný s voskem, totální prázdnota, nejvyšší stupeň nezajímavosti. Ještě odpoledne, když na mně náhodou utkvěl její pohled, znamenal: "A vy jste kdo? Co tady pohledáváte?"

Teď, v pondělí ráno, je to chválabohu jiné. Smím dát Iris do misky granule, které jsem směl včera koupit a mohl jsme je přivléct domů v patnáctikilovém pytli. A teď s ní smím jít na procházku.
Jen jedno nesmím.
Už nikdy nesmím jet na čtyři dny pryč.

Už jsem vzat na milost
Po čtyřech dnech naší nepřítomnosti žila Iris u Anny Marie a když jsme se vrátili, dělala, že mě nezná. Dnes ráno jsme ale byli na procházce a už jsem zase omilostněn. Sice přes den neležela u mě pod stolem, kde píšu, jako obvykle (má pod stolem jeden ze tří pelechů instalovaných v našem domě), ale teď už mě zase poctívá svou přítomností.

Vpodvečer jsem sekal trávu a Iris se účastnila překážením. Ležela a musel jsem ji sekačkou objíždět a obsekávat. Když už jsem projížděl hodně blízko, přestěhovala se. Ale ne na posekaný kus! Přestěhovala se na čerstvou trávu, asi abych ji zase obsekal.

Výlet do Florencie (1)
Velikonoce se nám jaksi nevydařily, naštěstí se podařilo vyšašit čtyři dny volna v minulém týdnu. Naše milované Toskánsko leží cca 1000 km od Prahy, takže se to ve dvou dá celkem v pohodě ujet přes noc. Krásami Florencie nebudu nudit, omezím se na dvě příhody podgerovského typu.
Zde ta první.

V Itálii mají rozumný systém vybírání dálničních poplatků. Na dálnici vjedete, vyfasujete lístek a když z ní vyjíždíte, zaplatíte za to, kolik jste ujeli. Je to rozumnější než ve Francii, kde vás haltují každou chvíli a stahují z vás prachy. Navíc je to v Itálii mnohem levnější.

Takže jsme přejeli Brenner, vjeli na dálnici a nafasovali papírek s velkým nápisem BRENNER. Pak jsme jeli nějakých šest set kilometrů až do Florencie. Vyjíždíme z dálnice, načež spatříme toto:

Už první pohled po celonoční jízdě dlouhé tisíc kilometrů mě připravil do stavu ghaki. Nějak moc jsem nepřemýšlel, tím spíš, že na mě automat začal povykovat vložte lístek. Tak jsem ho vrazil doleva nahoru do schránky, kde jsem spatřil nápis BIGLETTI. Ledva jsem ho tam hodil, uvědomil jsem si, že jde o IRREGULAR lístky. Já to hodil blbě! Chtěl jsem vystoupit, jenže to nešlo, protože jsem stál dveřmi příliš blízko. Za mnou se už začala tvořit fronta a Taliáni troubili a řvali. Do toho mašina povykovala vložte lístek. Couvnul jsem, abych se dostal dál od mašiny, vystoupil a tužkou lístek vylovil. Teď už jsem byl kupodivu klidnější, třebaže mašina dál ječela vložte lístek a Taliáni už sháněli chrastí a petrolej, aby mne upálili jako Giordana Bruna. A všiml jsem si, že vlevo dole (na větším obrázku je to jasně patrné) je slot a u něho namalovaný můj lístek! Takže jsem ho tam vrazil. Mašina nezaváhala. Lístek mi vrátila a řekla vložte lístek. Druhý pokus se stejným výsledkem. Třetí, pátý, desátý.

Načež - první vyvrcholení.
Zpoza mašiny se vynořil dědek zrovna v okamžiku, kdy jsem vytáhl lístek a bezradně jsem studoval, kam jinam a jak jinak bych ho tam šoup. Velmi nevrle (fronta v tu chvíli dosahovala někam k Veroně) mi vytrhl lístek z ruky a vrazil ho do toho slotu, kam jsem ho před tím desetkrát marně vrážel. A zmizel.
Mašina lístek zase vyplivla a ječela vložte lístek! Vystartoval jsem, běžel za dědkem, ale on zmizel. Nikde nikdo. Vrátil jsem se k mašině a mačkal puntíky. Za mnou se ozývalo rachocení závěrů pušek a z dálky jsem slyšel hrčení tankových pásů. A když už jsem byl zoufalý (Ljuba to pochopitelně sdílela se mnou), dědek se vynořil znovu, sebral mi lístek a prdnul ho to té první schránky! A zase zmizel.

Načež na displeji se objevila nějaká čísla. Já si už chystal bankovky, protože vím, že ta jízda stojí zhruba třicet euráčů, ale největší čísla znamenala 1.50. Tak jsem tam hodil dvojku, závora pinkla vzhůru a my mohli do Florencie.
Nicméně, myslím, že tentokrát byl strýc Podger ten dědek, který se splet a namarkoval mi babku pade za jízdu od Brenneru.
A taky ta mašina.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena