Usoudili jsme s Ljubou, že čas dozrál a že se už nebudeme dívat na klenoty světové kinematografie na upatlaném displeji iPadu a že si koupime pěknou velkou placatou televizi, nejlíp plasmu. Počkali jsme si na zapršený podvečer a vypravili se na Zličín do Datartu.

Ujal se nás milý a očividně dobře informovaný prodavač a všechno nám ukazoval a vysvětloval a poukazoval na tohle a pak zas na tamto a byl nestranný a do ničeho se nesnažil nás tlačit, podával excelentní výkon. A musel čelit i záludným otázkám.

"Poslyšte," ptám se, "tohle je mi divné: máte tu různé značkky, Panasonic, Sharp, Sony, Samsung... A proč je na té obrazovce vždycky vlevo čtyřka? To je nějaký kód?"

"To znamená čé té čtyři, pane..." řekl a poprvé ztratil sebejistotu, protože si myslel, že si z něho dělám srandu.

Šli jsme pak dál a měli tam televizor a před ním stojánek s takovým koukáním.

"To je plastická televize. Tři dé," vysvětloval.

"Můžu se podívat?"

"Samozřejmě!"

Na obrazovce ve zpomaleném rytmu se rozvíjel květ růže.

Přisál jsem zrak k tomu koukálesu a vidím černou tmu.

"Vono je to nějaký rozbitý! Nebo rozštelovaný, vidím tmu!" povykoval jsem.

"Skončila smyčka, pane," řekl ten dobrý muž tiše a to už věděl najisto, že tohoto podvečera televizor neprodá.

Ale to se změní. Televizor tam koupím. Jak praví Terminátor: "I´ll be back!"

Vše dopadlo dobře

Včera v deset ráno šla Nora na kudlu - po poradách s panem doktorem rozhodnuto, že bude kastrovaná. Právě taková byla Iriska. Vyzvedávali jsme si ji ve tři. Všechno dopadlo dobře, Nora už se probrala. Převzali jsme ji od pana doktora, loučili jsme se s ním - a pak, kde je ten pes?

Okamžitě vzala pali k autu.
Do ejchuchu jí samozřejmě není. Je oblečená celá v jakémsi síťovaném trikotu. Zatím se k ráně nesápe a dokonce večer sama vylezla do svého křesílka, a když se šlo spát, vyběhla po schodech.

Noc byla klidná. Nad ránem ji šla Ljuba vyprovodit na zahradu a pak chtěla (Nora) spát na matraci v Annině pokoji. Ráno se probudila (Nora) veselá se sklony ke zlobení (Nora), takže se vše vyvíjí zdárně.

Kalhoty proklatě nízko

První den po operaci? Nora má na sobě jakýsi ochranný obleček ze síťoviny, něco jako punčochu s otvory pro tlapy, ocásek a hlavu, nebo se to dá vnímat i jako kalhoty. Chrání ji to před špínou a mělo b jí to zabránit v přístupu k ráně. No a protože je to dívka bystrá, zjistila, že je na světě mnoho způsobů, jak se té věci zbavit, a postupně na ně přichází.

Bezpečného spojence našla v křoví. Zaleze do něho, zašprajcuje se v něm, zavrtí sem a zavrtí tam a už je to na půl žerdi. Když to udělala poprvé, výsledek byl takřka stoprocentní, až moc stoprocentní. Dopotácela se ke mně a bylo to něco mezi svěrací kazajkou a závodem v pytli. Ale teď už dosáhla dokonalosti a dovede to skoro svléknout, i když je způsobně uložená na pelíšku a předstírá, že spí. Ty kalhoty má na půl žerdi – v souladu s aktuální módou mladé generace, mít rozkrok kalhot ve výši kolen, což je nejabsurdnější móda, nejen jakou osobně pamatuji, ale jakou znám i z historických vyobrazení od paleolitu podnes.

Budou to napínavé závody a věřím, že hojení nakonec zvítězí. Daří se jí dobře, nejraději by už zase honila bjové motýly a prala se s Fanánkem a Beníčkem. Což jí není dovoleno.

Tak si našla náhradní program. Odpoledne jsem lakoval plot a Nora si aspoň otřela ucho do barvy.

Na obrázku je Nora v den operace, když jsme ji přivezli.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena