Ano, i na pikolu je třeba si hrát, když po zahradě pobíhají dvě šestileté holčičky, konkrétně naše Dominika a Knéblovic Kačenka. Máme zahradu v japonském stylu, není stavěná na pikolu, nicméně pár skrytých zákoutí se tam najde. Takže jsem zalezl do kouta zahrady pod borovici, do houštiny, kam lidská noha běžně nevstupuje. Vstoupila tam za mnou Nora, zvědavá, co tam dělám – ona samozřejmě tam občas pátrá po stopách nepřátelských kocourů. Našla mě tam ležícího na břiše, ani to není běžný jev.

"Lehni, Noro..." zašeptal jsem jí.

Okamžitě pochopila a zalehla naprosto předpisově, hlavu mezi předními tlapami, zadní tlapy podél těla, a spolu se mnou pozorovala pobíhající holčičky. Ani nedutala. Věděla, že čím déle v úkrytu vydržíme, tím déle budeme z bezprostředního dosahu jejich jekotu. A to za chvilku předpisového ležení přece stojí, to musíte uznat.

Setkání s ještěrem

Chvála mobilu: v pátek jsem byl s vnučkou Dominikou stavět v lese trpaslíkům domečky. Postavili jsme celkem tři, k tomu občanskou vybavenost (Alberta) a propojili to silnicí. Domečky jsme stavěli na úpatí stromů, no a silnice se budovala snadno v polorozpadlém listí. Aby trpaslíci jezdili bezpečněji (Dominka jim připravila z listí autíčka), vybudoval jsem kolem silnice svodidla.

Když bylo vše hotovo, přišel mlok a do jednoho z domečků zalezl, viz šipku. Určovat, kdo je moje vnučka a kdo mlok, snad netřeba. Vyfotil jsem ho mobilem, proto ta chvála. Dominka je na fotce trochu tuhá – ona byla vyděšená, já zrovna stál zády opodál a sbíral jsem klacky na svodidla, když za mnou přiběhla se sdělením, že "u domečků je strašnej ještěr". Trochu ji uklidnilo moje sdělení, že mlok je kamarád trpaslíků, jako je Nora naše kamarádka. Nejsem si ale jistý, že ji to úplně přesvědčilo.

A Nora? Ve věci ještěrů zachovala politiku nezúčastněnosti. Psí bůh ví, co se dá od něčeho se žlutými fleky na zádech čekat.

Lovecké úspěchy

V minulém týdnu Nora zaznamenala dva sestřely. Dostala jednoho bojového motýla, běláska – sestřel se počítá, protože na to byl svědek, totiž já. Nešlo o žádné eso, asi to byl začátečník, protože když na něho Nora vystartovala, nešel do vyšší letové hladiny a dokonce ani neměnil azimut a spoléhal na rychlost svého stroje. Minimálně manévroval a to stačilo k zmaření dvou útoků, ale ten třetí by konečný. Ten druhý sestřel, to není nic k chlubení, šlo o můru a mise byla denní.

Zato ale Nora ulovila myš! Byl to zase lov styl Pérák, tedy ze stoje hup čtyřma odpérovanýma nohama najednou. Na to jsou dokonce dva svědci, Ljuba a já. Stalo se to na kraji lesa u Myší louky, která je už potřetí přeoraná a převláčená a převálcovaná. S ohledem na počet obyvatelstva musely to být učiněné Drážďany. Onehdy – po prvním orání – jsem jednu myšku zahlédl – stačila si vykutat novou dírku z boku té první brázdy. To je jako kdyby si někdo na okraji vybombardovaných Drážďan postavil pěknou vilku. Jakpak asi ta myška dopadla? Asi hůř než ta, kterou chytla Nora. Tu jsme vysvobodili a ona utekla do lesa a Nora dostala náhradu v podobě tří pamlsků frolíků.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena