Jsem v Kolíně nad Rýnem na ob–roční výstavě fotografické techniky Photokina. Krmím svými poznatky svůj Digineff a abych mohl krmiti, musím chodit do tiskového střediska. Jsou zde dvě, na severu a na jihu, výstaviště je tak velké, že je označováno takto kontinentálně. No a dnes jsem se tu v poledne setkal s profesorem Vladimírem Birgusem, fotografem a mým dlouholetým přítelem. Porozprávěli jsme, já sedl k počítači a pracoval jsem.

Po půl hodině přišel ke mně kolega J.H. Ukázalo se, že se též setkal s Birgusem, že mu Birgus dal vizitku – seděli při tom u stolu. Pak Birgus odešel a když pak se J.H. zvedal od stolu, zjistil, že Vladimír na něm omylem při vytahování vizitek vytrousil tři stovky, které měl v kapse. Tedy tři stovky korun, nikoli eur, to by bylo vážnější. No a já prý abych ty tři kila Birgusovi dal, až ho potkám, protože on sám večer odjíždí.

Tak to je mi situace! Fakticky dlužím Vladimírovi tři stovky. Mám je přichystané, rád bych mu je předal. Zítra budu pročesávat pavilony, je jich tu myslím patnáct, o dvou podlažích každý. Až se vrátím do Prahy, budou se mě ptát, jaké to bylo na Photokině.

Už vím, co odpovím: "Hledal jsem Birguse."

Mimochodem, neviděli jste ho náhodou někde?

Bzučí nebo nebzučí?

Na Photokině v Kolíně nad Rýnem jsem nebyl už asi čtyři roky a když to bylo naposledy, zaujali mě tu rikšové. Něco jako taxík, chlapík šlape, vzadu místo pro dva lidi. Je to tu rovina, kde kdo jezdí na kole, proč ne. Ale stejně mi to vrtá v hlavě. Skutečné rikši jsem zažil v Tibetu a v Nepálu - ti lidé jsou ale na to zvyklí. Stejně ale to je strašlivé povolání, i když jsem taky zažil, že rikša makal a jel bok po boku s druhým a oba spolu žvanili, jako kdyby nic nevezli.

No a jak je to s těmi kolínskými? Dneska jsme viděl na štaflu i holky za řídítky té věci! No a kolega tvrdil, že to jelo kolem něho a bzučelo to. Tak možná elektromotor, anebo mlýnek s trpaslíky.

Návrat z neprohibiční země

Koná se Photokina, ob-roční výstava fotografické techniky, včera jsem se vrátil, sama Photokina skončí tuším v neděli. Letadlo bylo plné Čechů a jak jinak, táhli jsme svoje kufříky ke své GATE C70, kdež se ukázalo, že máme jít na GARE B 71, což bylo vedle. Táhli jsme je kolem obchodů nabitých flaškami tvrdého alkoholu. Přirozeně že naše prohibice byla silné konverzační téma... a kupodivu nikdo ze skupiny, ve které jsem byl, nezaskočil do free shopu a žádnou flašku tam nekoupil. Já tam skočil a koupil Dominice modrého slona, ježto holčičkám se sluší kupovati modré slony a zboží modrým slonům podobné. Fotografická komunita je možná abstinentní anebo důvěřuje, že prohibice pomine co nejdřív, anebo mix obého.

Ono taky, nějak moc nechápu, jaký je smysl free shopu, přesněji: jakým právem se to jmenuje "duty free", když je to tam všechno drahé jako pes, dražší než dole ve městě v normálním krámě? Asi proto, že to marketingově vypadá líp, než kdyby se to jmenovalo Loupežnická sluj.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena