Stvořitel měl tentokrát trochu starosti. Zítra je týdenní Termín a on nemá klid na nezbytné dodělávky. Ten druhý člověk jej neskutečně vyrušuje, pořád si něco poroučí. Jednou, že tuhle má moc chlupů, a pak, že támhle jich má zase málo. Jako by byla jediná na světě. Tedy ona je, ale dávno by už neměla být.

Dobře si pamatuje, co jim říkal, když z Adamova žebra uplácal Evu. Bylo to: „Takhle zalidníte svět!“ V tu chvíli mu bylo Adama až trochu líto, protože si při těch slovech mimoděk otřel jizvu po žebru, ale neřekl nic.

Adam se rychle učil, na rozdíl od Nepoučitelného, který se už nemá co učit, protože ví všechno dopředu. Na první místo mezi těmi, kterým se nemá odporovat, okamžitě postavil Ji. Postavil Ji dokonce před blázny a malé děti, protože ty v té době ještě nikdo neznal, ale vsadil bych se, že toto pořadí dodržuje dodnes.

Adam se tedy tak trochu smutně pohladil po té jizvě a šel za Evou, která právě chtěla vědět, co to jsou jablka a jak chutnají. Odpoledne – Stvořitel právě natíral bílý písek na žluto, aby ladil k modré vodě – když tu si všiml, že se na praprérii v jenom místě hýbe tráva.. Podíval se tím směrem pozorněji a uviděl, jak se nad nekonečným prérijním obzorem objevil nahý lidský zadek, zmizel, objevil se, zmizel a tak dále. Dobrých deset vteřin to trvalo!

Takovou podívanou dosud nikdo na světě neměl. Nemluvilo se o ní na ranní poradě, nebyla ani v Plánu na tento Den, který tam dostal. Že by člověka konečně napadlo něco z vlastní hlavy? Stvořitel se naoko přísně zeptal: “Co to děláš, Adame?“ Nemusel se ale tak tvářit ani měnit hlas. Věděl už dávno, že Adam ví, že on všechno ví, vždyť jej tak naprogramoval. Přesto se zachoval profesionálně. S biologickým softwarem si nikdy nemůžete být úplně jisti.

Brzy jej však uklidnil snaživý Adamův hlas: „Lidstvo, Pane! Právě tady s Evou zkoušíme náhražku žebra..“ A po chvilce, aby bylo jasné, kdože s tím nápadem přišel, dodal: „A Evě se to docela líbí.“ Líbilo, to na ní bylo poznat, a tím se dost lišila od žebra.

Lidstva začalo být brzy všude plno a pořád dělali totéž. Všechnu trávu kolem dokola při tom zváleli. Nakonec je musel dát vyhodit archandělem Gabrielem skrz tu tajnou branku.. Od té doby, co se sám tudy dostal dovnitř, ji nikdo ani jednou nepoužil. Strašně teď vrzala. Ta ženská už byla venku, ale ještě si neodpustila poslední poznámku: „Součinitel odporu zvaný tření, je při smykovém pohybu souběžných ploch desetkrát vyšší než při tření valivém. Je to jen další příklad konstrukční chyby, jejíž následky lze pouze zčásti napravit zavedením viskosní kapaliny mezi zmíněné souběžné plochy. Namaž si to!“

A byli pryč.