Přes víkend se na internetu opět objevily nové výpady proti mému sourozenci, potažmo proti Semaforu, a tak jsem zapřemýšlel, zda bych k oněm dlouhodobým únavným bojům proti Suchému a za Suchého či proti Semaforu a za Semafor, mohl také něčím přispět. Něčím trochu jiným, než vyléváním si „pravidelných dávek“ emocí. Malý nápad se dostavil. Vypsal jsem si v minulých týdnech ze čtenářských diskusí některé roztomilé perličky, kterými se s přáteli už nějaký den navzájem bavíme, a myslím si, že by mohly pobavit i ty čtenáře, které už omílání něčeho, co už je snad v tomto roce v pražském divadelnictví vyřešeno, nezajímá. Kromě toho mě napadlo, že vám k tomu nabídnu pár citací ze semaforského představení Jako když tiskne. Je horko, prázdniny, a tak proč si výjimečně nedopřát trochu srandy, ne?
Ve čtenářských reakcích, sympatizujících s odpůrci nikoliv radaru, ale Semaforu, jsem našel upřímný, bezelstný příspěvek příslušníka mladší generace. Kouzlo nechtěného:

Je zajímavé, že ač generace , které zažily tu slávu divadla Semafor na to vzpomínají jako na něco úžasného, tak moje mamka, ač tu dobu taky zažila, nemůže Suchého ani cítit, natož pak Šlitra. Ale taky je pravda, že se jí otvírá nůž v kapse, když slyší Matušku anebo Gotta.

Jeden ze stovek pobouřených čtenářů, který se při sledování protestu divadelníků Za Prahu kulturnější tvrdě ohradil proti tomu, aby – nedej Bože – z jeho daní šlo něco také na nějaké granty pro divadla. Obhajoval svůj odpor konstatováním, že nikdy do žádného divadla nechodil, a proto že neví, proč by měl nějaké komedianty podporovat. Odpověď, kterou mu adresoval jeden ze čtenářů opačného názoru, je nepřekonatelná. Vychutnejte si ji také:

VY JSTE TAKOVEJ VESELEJ, BODREJ IDIOT,
KTEREJ SI RÁD ZAROZUMUJE,
NECHODÍ DO DIVADLA
A PŘIJDE MU DOBREJ NÁPAD SE ZA TO NESTYDĚT.

Patřím k lidem, které takovéto půvabné reakce v záplavě ubohých a vulgárních argumentů a výlevů, pokaždé nadchnou a rozesmějí. A protože tento můj příspěvek neměl žádné jiné ambice než pobavit čtenáře Neviditelného psa, naladěné na stejnou strunu, vylovil jsem na jeho závěr z programu současného představení divadla Semafor, které má název Jako když tiskne, pár titulků a jednu zprávu z imaginárního časopisu Šok.

Řekl o sousedovi, že je blb a soud mu dal za pravdu
Matka uřízla dítěti palec, aby si ho nemohlo cucat.
Nabízela tělo pod cenou
Kopl koně, který ho kopl
Bratrovrah zabil i sestru!
Než se utopila, překonala plavecký rekord!
Vrah se omylem přiznal
Poštovní holub ukloval listonoše
Čtyřletý znásilnil vychovatelku

UTLOUKLA MANŽELA ŽELVOU.
Ke zvláštnímu případu došlo včera na Domažlicku, kde opilý muž udeřil svou ženu latí. Napadená propadla panice a z nedostatku jiného nástroje popadla kolemjdoucí želvu a jejím krunýřem udeřila muže do hlavy. Muž upadl do bezvědomí a žena mu zasazovala jeden úder za druhým. Muž byl po chvilce mrtev, žena a želva byly v šoku.

Kdo mě bude po přečtení článku podezřívat z toho, že jsem jím chtěl naznačit, že nejen kolem Semaforu je někdy sranda, ale i v něm, a že se v tomto divadle bude konat i v příští sezóně, tomu rád potvrdím – ano, chtěl jsem to naznačit. Mějte se vesele!