KNIHA: František Josef I. – kniha zmetek
Proto každá kniha o této nesporné osobnosti vzbuzuje nelíčený zájem. To byl i případ knihy Johna Van der Kiste: Císař František Josef (Život, pád a zánik habsburské říše), kterou, v překladu Ivany Nuhlíčkové z angličtiny, vydalo nakladatelství Práh.
Protože, podle autora, se dlouhý život FJI. může zdát na první pohled nezajímavý, opomíjejí jej i životopisci. Jelikož prý o něm existuje jen jediný životopis, rozhodl se autor tuto mezeru vyplnit.
Zcela otevřeně řečeno, kniha je zmetkem, který zákonitě vzniká tehdy, když ani autor ani překladatelka nejsou podrobně seznámeni s dobou, o které se píše.
Kdyby se autor podíval na internetu na nabídku literatury k FJI., tak by se velmi udivil, kolik existuje publikací, a to nejen v němčině, ale i v angličtině. Překladatelka pak mohla čerpat z toho, že v češtině vyšel v roce 1932 rozsáhlý životopis od Bedřicha Hlaváče (jehož vydání finančně podpořil TGM), že další výbornou biografii napsal Otto Urban (dvě vydání), že dobu podrobně popsali i Jan Galandauer a Miroslav Honzík, že problematikou FJI. a jeho doby se systematicky zabývá Jiří Pernes, který vydal životopis FJI. v roce 2005, a že tato doba je i podrobně popsána v Horových Toulkách českou minulostí.
Ale k věci. Kniha je snůškou drbů, povrchních soudů a z faktografické stránky nepřináší nic nového. To by nemuselo některým čtenářům vadit, protože i takováto literatura nalezne svůj odbyt.
Horší ale je, že kniha je zatížena obrovským množstvím hrubých chyb a nedůsledností. Jejich výčet by obsáhl desítky stran, a proto jen něco ze začátku a z konce.
Str. 5 a další – legrační jsou překlady německých výroků, které jsou překládány do češtiny z anglických překladů, jako například „Mir bleibt nichts erspart“, „höhere Ordnung, die ich selbst nicht habe schützen können“.
Na str. 8 je uvedeno, že František II. panoval od roku 1804. Ve skutečnosti panoval v Rakousku od roku 1792, a to dědičně. Roku 1804 přijal název císaře rakouského.
Str. 10 až do konce knihy – naprostý zmatek ve šlechtických titulaturách Rakouska. Tak například Klemens von Metternich nebyl „princ“, ale kníže. Podobně to bylo s Alfrédem Montenuovem.
Str. 12 Synovec matky FJI. nebyl „Francoise“, ale Napoleon František Karel Josef Bonaparte, který je ale znám spíše pod jménem Orlík.
Str. 13. Je nepochopitelné, že při snaze o čechizaci jmen se FJI. např. označuje jak „Franzi“ a ne Franci, což používají jiní čeští autoři.
Str. 14 „František celý večer cvičil své strýce arcivévody.“ Strýcem Františka byl císař Ferdinand I. a toho František určitě necvičil. Ve skutečnosti cvičil své bratry arcivévody Maxmiliána a Karla Ludvíka.
Str. 18 až do konce – naprostá nedůslednost v čechizaci. Tak například hrabě Bombelles má křestní jméno Heinrich, ale jeho synové Markus a Karel. Hrabě Coroni má křestní jméno Johann, ale jeho syn František.
Přeskočme nyní ke konci knihy.
Str. 212 Po nerovném sňatku se mladší bratr následníka trůnu Františka Ferdinanda arcivévoda Ferdinand Karel nejmenoval Ferdinand Berg, ale Ferdinand Burg. Sice v „očích rodiny přestal oficiálně existovat“, ale bylo mu povoleno zúčastnit se pohřbu svého bratra. Zemřel v roce 1915.
Str. 221 František Ferdinand neodjel s manželkou do Sarajeva z Konopiště, ale ze svého panství Chlumec (nyní Chlum u Třeboně).
V knize z ničeho nic spadnou z nebe postavy, o nichž není nic řečeno, a zase mizí. Tak např. na str. 210 „Tento stav odsuzoval i Josef Baernreither, který v roce 1913 napsal, že císař je od nezávislého uvažování politických osobností odříznutý zdí předsudků.“ Kdo ale ví, že Josef Maria Baernreither byl významným rakouským liberálním politikem, že se narodil v Praze a že několikrát zastával funkci ministra?
Takovými “maličkostmi“, jako jsou například citace, poznámkový aparát nebo přehledný časový sled událostí, se autor jaksi vůbec nezabýval.
Kdo mi nevěří, ať obětuje necelých 400 Kč a knihu si koupí. Alespoň se v této době pobaví něčím jiným. Nakonec je zapotřebí i starý papír do sběru.
Že i v anglickém jazyce mohou vzniknout kvalitní monografie zaměřené na rakousko-uherskou monarchii, svědčí například vynikající práce britského historika Alana Skeda: The Decline and Fall of the Habsburg Empire z roku 1989, která vyšla roku 1995 i v českém překladu.
