12.12.2019 | Svátek má Simona


JAZYK: Raymond Chandler (1)

14.9.2011

Série tří článků o slavném detektivním spisovateli, která je ctěným čtenářům Neviditelného psa právě předkládána, si v žádném případě neklade za cíl objevit již dávno objevenou Ameriku. Chandler a jeho okouzlující styl psaní byl analyzován mnohokrát, není tedy nutno vlamovat se do otevřených dveří se scestnou touhou přinést ze zákulisí jeho tvorby něco nového. Cílem je pouze připomenout některé klenoty z Chandlerových textů a osvěžit čtenáře znaveného během léta.

V článcích nejsou záměrně použity žádné citáty ze sborníku Život podle Phila Marlowa (Philip Marlowe´s Guide to Life), zpracovaného Martinem Asherem. Překlady uvedených citátů se nacházejí pod čarou.

Díl první: Ženy

Že se Chandler rád nechával ženami okouzlit, je známý fakt. Vždyť sukničkářství údajně bylo, kromě alkoholismu a absentérství, jedním z důvodů, proč ztratil dobře placenou práci v Dabney Oil Syndicate. V tomto smyslu se zmiňuje i autor jeho životopisné chronologie:

1925 – 31. Lives with Cissy in various apartments around Los Angeles, moving frequently. Enjoys playing tennis and attending college football games with friends. Becomes increasingly aware of his age difference with Cissy. Drinks heavily, behaves erratically (sometimes threatening suicide), and has affairs with younger women working in oil company office. 1

Ženám a jejich taktikám však viděl do karet, viz těchto několik poznámek k jeho hrdinkám:

She smoothed her hair with that quick gesture, like a bird preening itself. Ten thousand years of practice behind it. 2       

                   (Red Wind, str. 36)

“I don´t know.“ She shook her head, persuading herself that she didn´t know.  3

(The Big Sleep, str. 71)

Některým dámám, ať byly sebekrásnější a sebebohatší, ovšem nemohl přijít na chuť.

I began to hate the sight of her. Just looking at her made me feel dopey. Her giggles went on, ran around the  room like rats. They gradually got hysterical.  4    

(Killer in the Rain, str. 76)

She shook her head vigorously. She got out of the chair slowly. Her eyes were narrow and sloe-black and as shallow as an oyster shell. 5

(Killer in the Rain, str. 76)

Když Chandlerův detektiv Phil Marlowe v románu Loučení s Lennoxem už nemohl ženské ani vidět, napsal za něj jeho autor něco, co by dnes asi neprošlo a co pravděpodobně těžko procházelo i v době napsání knihy. O to větší říz, téměř až osvěžující, pak tento odstavec má.

I went over to a corn-beef joint on Flower. It suited my mood. A rude sign over the entrance said: “Men only. Dogs and Women Not Admitted.“ The service inside was equally polished. The waiter who tossed your food at you needed a shave and deducted his tip without being invited. The food was simple but very good and they had a brown Swedish beer which could hit as hard as a martini.  6

(The Long Good Bye, str. 647)

Snad se žádná představitelka něžného pohlaví neurazila, když si přečetla předchozí řádky. Kdyby totiž věděla, jakých potvor měl Phil Marlowe dost, nedivila by se. A u potvor ještě zůstaneme.

S citem pro metaforu, jaký známe spíše u básníků, dokázal Chandler zobrazit změnu ve tváři jisté femme fatale, potvory extrémně osudové, která nemůže uvěřit, že byla právě Philem Marlowem odmítnuta.

Dark silent eyes stared at me solemnly, the doubt growing larger in them, creeping into them noiselessly, like a cat in long grass stalking a young blackbird.  7

(The Big Sleep, str. 171)

Podobně působivý impresionistický styl použil i v jiné scéně stejného románu, v níž fenomenálním způsobem zachycuje takřka nezachytitelné.

For a brief instant her face seemed to come to pieces, to become merely a set of features without form or control. Her mouth looked like the prelude to a scream. 8

(The Big Sleep, str. 245)

Občas Chandlerovi do děje vstoupí naprostá kreatura, laciná figura, na níž přitažlivého není zhola nic.

Back and forth in front of them, strutting, trucking, preening herself like a magpie, arching her arms and her eyebrows, bending her fingers back until the carmine nails almost touched her arms, a metallic blonde swayed and went to town on the music. Her voice was a throaty screech, without melody, as false as her eyebrows and as sharp as her nails. 9

(The King in Yellow, str. 10)

Stejně tak, jako uměl popsat faleš či proměnlivost výrazu vyvolaného strachem, zvládl zachytit i jiné silné emoce, obzvláště pak vášeň. V ukázce ještě navíc nechal vášeň roztomile plápolat ve foneticky i gramaticky ujetém prohlášení jisté Rusky.

“Goddam, thees hot wind make me dry like the ashes of love,“  the Russian girl said bitterly. 10

(Red Wind, str. 130)

Žár, červeň, osudová barva krve se ve spojení s divošskou touhou, s lačností vyskytuje i v těchto slovech:

“One more play, Eddie. Everything I have on the red. I like red. It´s the colour of blood.“ ...

... Vivian Reagan leaned down and pushed all her winnings savagely with both hands on to the large red diamond on the layout.  11

(The Big Sleep, str. 151)

Ale zakončeme tento díl Chandlerovin odlehčeně. Kráska v posledním úryvku je jen neškodně dekorativní, prostě jen součást vitráže u vchodu do bohatého sídla rodiny Sternwoodů. Phil Marlowe tam právě vstupuje a protože ještě netuší, co ho čeká, může si na téma ženy dovolit uvolněně žertovat:

The main hallway of the Sternwood place was two stories high. Over the entrance doors which would have let in a troop of Indian elephants, there was a broad stained-glass panel showing a knight in dark armour rescuing a lady who was tied to a tree and didn´t have any clothes on but some very long and convenient hair. The knight had pushed the vizor of his helmet back to be sociable, and he was fiddling with the knots on the ropes that tied the lady to the tree and not getting anywhere. I stood there and thought that if I lived in the house, I would sooner or later have to climb up there and help him. He didn´t seem to be really trying.  12

(The Big Sleep, str. 1)

________________________________________________________________________________

Překlady citátů:

 1925 – 31. Žije s Cissy v různých bytech po Los Angeles, často se stěhuje. S oblibou hraje tenis a chodí s přáteli na zápasy vysokoškolské ligy amerického fotbalu. Je si čím dál víc vědom věkového rozdílu mezi ním a Cissy. Hodně pije, chová se nevyzpytatelně (občas vyhrožuje sebevraždou), zaplétá se s mladšími ženami, které pracují v kancelářích ropné společnosti.

(Later Novels & Other Writings, str. 1057, přel. Míla Koubová)

Uhladila si vlasy rychlým pohybem jako ptáček, který si čechrá peří. Pohybem, který má za sebou deset tisíc let praxe.

(Horký vítr, str. 37, přel. Tomáš Korbař)

„Nevím.“ Zavrtěla hlavou, aby se ujistila, že neví.

(Hluboký spánek, str. 63, přel. František Jungwirth)

4Bylo mi z toho nanic. Kdyby vyjekla nebo zbledla nebo dokonce padla do mdlob, byla by to celkem přirozená reakce. Jenže ona se pouze uchichtla. Začala mi jít na nervy. Pouhý pohled na ni mě přiváděl do transu, Chichotala se dál, jako když krysy běhají po pokoji.

(Vrah v dešti, str. 77, přel. Tomáš Korbař)

5 Prudce zavrtěla hlavou. Pomalu vstala. Oči měla úzké a černé jako trnky a mělké jako škeble ústřice.

(Vrah v dešti, str. 77, přel. Tomáš Korbař)

 Zašel jsem na Flower do podniku, kde se specializovali na nakládané hovězí. Hodil se k mé náladě. Na ceduli u vchodu byl obhroublý nápis: „Jen pro muže. Psům a ženám vstup zakázán.“  Obsluha uvnitř byla podobně vybraná. Číšník, který před vás hodil jídlo, by potřeboval oholit, a napočítal si spropitné, aniž byste ho k tomu vyzvali. Jídlo bylo prosté, ale velmi dobré a měli tmavé švédské pivo, které bodlo stejně jako řízné martini.

(The Long Goodbye, Later Novels & Other Writings, str. 647, přel. Míla Koubová)

 Temné, mlčenlivé oči plné zmatku na mě vážně zíraly a zmíněné pochyby se v nich rozrůstaly. Připlazily se jako kočka ve vysoké trávě, když se plíží za kosím mládětem.

(Hluboký spánek, str. 147, přel. František Jungwirth)

Na okamžik jako by se jí tvář rozklížila a stala se pouhou směsicí neforemných a nezvládnutých rysů – její ústa vypadala jako předehra k výkřiku.

(Hluboký spánek, str. 211, přel. František Jungwirth)

Před nimi poskakovala, trdlovala a vykrucovala se jako pávice blondýnka se zlatými vlasy. Vzpínala paže, zdvihala obočí, ohýbala prsty dozadu, až se karmínovými nehty málem dotýkala předloktí, kolébala se a zakláněla do taktu. Její zpěv byl hrdelní nemelodický vřískot, stejně falešný jako její obočí a řezavý jako její nehty.

(Král v žlutém rouše, str. 11, přel. Tomáš Korbař)

10  „Sakra, tenhle horký vítr mě vysušovat jako vyhaslá láska,“ utrousila mladá Ruska trpce.

(Horký vítr, str. 130, přel. Tomáš Korbař)

11  „Ješte jednu hru, Eddie. Všechno, co tady mám, sázím na červenou. Je to barva krve.“...

... Vivian Reganová se sehnula a oběma rukama popuzeně přisunula celou tu hromadu vyhraných peněz na červený kosočtverec na hracím poli.

(Hluboký spánek, str.131, přel. František Jungwirth)

12  Hlavní hala Sternwoodovy rezidence se tyčila do výše prvního patra. Nad domovními dveřmi, kterými by mohlo projít stádo indických slonů, bylo na široké barevné skleněné tabuli vidět rytíře v tmavém brnění, jak zachraňuje dámu uvázanou ke stromu. Dáma byla nahá, měla však pro tuto příležitost vhodně dlouhé kadeře. Rytíř nadzvedl hledí přílby, aby vypadal společensky, a nimral se s uzly provazů, které poutaly dámu ke stromu. Práce se mu ani trochu nedařila. Stál jsem tam a myslel jsem si, že kdybych tu bydlel, vylezl bych dřív či později nahoru k němu, abych mu pomohl. Zdálo se mi, že se moc nesnaží ty uzly rozmotat.

(Hluboký spánek, str.1, přel. František Jungwirth)

Použitá literatura:

CHANDLER, Raymond. Later Novels & Other Writings, New York, The Library of America, 1995

CHANDLER, Raymond. The Big Sleep, London, Penguin Books, 2007

CHANDLER, Raymond. Hluboký spánek, Praha, Albatros, 2007

CHANDLER, Raymond. The King in Yellow, Král v žlutém rouše, Praha, Garamond, 2011

CHANDLER, Raymond. Red Wind, Horký vítr, Praha, Garamond, 2010

CHANDLER, Raymond. Killer in the Rain, Vrah v dešti, Praha, Garamond, 2008

CHANDLER, Raymond. Philip´s Marlowe´s Guide to Life, Život podle Phila Marlowa, Praha, Garamond, 2011








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.