Osm měsíců vězení s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Tak zní rozsudek za ránu pěstí veřejnému činiteli (B. Sobotkovi), hojně medializovaný v době, kdy byl do kin uveden film Román pro muže. Soud tak neplánovaně vysolil facinku Románu: Ve filmu totiž státní zástupce vyhrožuje rozezlenému kuchaři: „Sáhneš na mě a jdeš do tepláků … A já se postarám, že z vězení už nevyjdeš …“

Doživotí za pár facek – jak pošetilá hrozba! (Koliduje s tradiční lidovou moudrostí: „Zavřít můžou, pustit musej!“) V knižní předloze (kde místo státního zástupce vystupuje soudce) je řeč pouze o „teplácích“. Pošetilé vystupňování hrozby ladí s celkovou „logikou přehánění“ (společnou se záběry a sekvencemi vyloženě reklamními). Potopil zde bezděčně film ve spontánní improvizaci herec Miroslav Donutil?

Hlavnímu představiteli každopádně sotva můžeme vyčítat trhlinu ve struktuře díla: Státní zástupce zorganizuje „humanitární akci“ pro smrtelně nemocného bratra – sourozenecký výlet do hotelu ve Vysokých Tatrách za doprovodu striptérky. Zdá se, že „zlatý padák“ funguje – chorý bratr hodí trable na hlavu a blaženě skotačí s dívkou v bazénu ... Leč organizátor náhle „charitu“ odpíská a bratrovi novou kamarádku přebere. Důvod? Bratr se se striptérkou nesblížil pohlavně. (To postrádá logiku: nemocnému zjevně postačoval kontakt kamarádský, od jehož přetržení, navíc takto krutého, lze očekávat záporný dopad na psychiku.) Ústřední motiv „charity“ bere zčistajasna za své, kostra díla se hroutí. Knižní předloha pak vskutku záhy končí (jakous takous stavbu tedy má, byť co do logiky pokulhává rovněž). Nekončí nicméně film – ten je sotva v polovině …

Ještě je totiž třeba polopaticky rozvést tenor tzv. srovnávací reklamy: „Spokojím se jen s tím nejlepším.“ Na scénu halasně nastupuje hlavní z umístěných produktů: příběh je utnut vpůli kvůli vložené reklamě na prostředek pro povzbuzení potence „cialis“. Cialis je „umístěn“ i v knize – tam autor dokonce ztotožňuje bůžka orgiastického vytržení s Halíkovým „Bohem hledajících“. Ve filmu je provokace vypuštěna. Režisér Bařina, ostřílený reklamní šíbr, respektuje alespoň to, že reklama se nesmí dotknout náboženského cítění diváků. (To samozřejmě analogicky platí i pro tzv. umístění produktu.)

Menší skrupule projevili tvůrci filmu při propagaci cigaret. Ani vrchní hollywoodský nekorektník Clint Eastwood neukazuje přímo krabičku s názvem! Natož aby v závěru filmu pouštěl píseň, kde mezi věcmi, jež „koupit lze“, figuruje na prvním místě „jó, kartón marlbórek“ … Z nejvlezlejších dalších „účinkujících“ zmiňme vína, hotely, sportovní výbavu a lyže Elan (kvůli nim jsou zkraje vyhozeny „obyčejné lyže“ do popelnice), klub Baník. Těžko vše nějak ústrojně poslepovat dohromady!

Lze v tomto dalším českém celovečerním reklamním filmu najít něco pozitivního? Přece jen ano: Donutil si v restauraci objednává zřetelně, důrazně (ba řekl bych až polemicky) „vodu“ – tedy nikoli „mattonku“, jak bychom čekali na základě spousty jiných tuzemských filmů z poslední doby (včetně předchozích snímků podle Viewegha). Režisér Bařina, scénárista Viewegh a herec Miroslav Donutil jako by zde pomrkávali na diváka a okázale nereklamním „remakem“ obecně provařené sekvence nasazovali šaškovskou čepici mnohým svým hlubokomyslně, „umělecky“ se tvářícím kolegům … Aspoň že tak!