Globální kulinářský neúspěch české gastronomie je zakotven v už v samotném nesebevědomém názvosloví. Nevěříte? Píše o tom i guru češtiny Pavel Eisner ve své knížce Čeština poklepem a poslechem.

Slova jako strava či potraviny nezní ani trochu, Babica odpustí, šmakózně. Drhnou naposlech i v krku. Ve slově "potraviny" se mi zdá, že mě chce někdo otrávit. Navíc, pro veleobézní národ příznačně, je v něm obsažena i vina. Potra-vina. Hřích obžerství. V lepším případě je v potravinách k zaslechnutí nemastná neslaná vegetariánská travina. Podobně je na tom strava a trávení vůbec - znamenající ambivalentně jak spokojené zažívání, tak úkladnou vraždu jedem. Jak příznačné pro Maryši v našich kuchyních. Potrava pak prochází do žaludku celke hezky znějícím jícnem, kdežto u našich slovenských sousedů příšerným pažerákem. A zatímco mlsný Angličan může být foody od slova food, co našinec? Jsem... potravinový Čech? Potravinný Čech?

Jak apetitózní je výraz kuchař odkazující na kuchání a vykuchávání či oběd, kde se něco objídá?

Pak tu máme polévku, což je malá poleva, omáčka, kde je maso jen nechutně omáčeno, a všemu kraluje ohyzda moučník. Při slově moučník si žádný z mých chuťových pohárků nevzpomíná na nic extatického. Ty vaše ano? Možná na moučného červa. Proto většina restauratérů sahá pro chutněji znějící výpůjčky nejčastěji k Francouzům, v nižších cenových kategoriích též k Italům. Mou teorii potvrzují televizní kuchaři užívající pro něžné slovní spojení, jakým je olivový olej, výraz oliváč a pro téměř aristokratický žampión slovo žampáč.

U libozvučných pokrmů máme tendenci vytvářet jakési gastrozdrobnělinky, při kterých se sbíhají sliny - řízeček, páreček, salámek, sýreček, pivíčko, vínečko anebo Zdeňkem Škromachem zcela devalvované kafíčko, případně kafíčko u bazénku. Ač jsem veřejný nepřítel číslo jedna všech srdíček a diblíků, u jídla mi to nevadí. Nesmím zapomenout ani na květáček, zelíčko, rajčátko a dokonce k zulíbání báječnou okurčičku, evokující Hrubínovu mistrovskou gastro báseň

Okurčičko, okurčičko, nechoď sama na políčko.
Myška tam má domeček, ukousne ti koneček.

Ukousli byste okurčičce koneček? Vsadím se, že mnohem raději než moučníku. Vždyť po zdrobnění jsou Češi schopni pozřít (hle, kolik odporu k jídlu v tom slově) i rakev.