Jedno frekventované přísloví prostořece praví, že na posraného spadne prý i hajzl. Bohužel. To se v některých zastaralých budovách může ještě stát, neboť nic netrvá věčně, ani jedno WC. Ponechejme stranou, že ve skutečnosti se na štěstěnou nemilovaného může zřítit jen zásobník vody, nikoli záchodová mísa, a namísto toho si povšimněme, jaká hluboká poselství ona lidová moudrost, co nešťastnou událost předznamenávala, přináší ...

Stejně jako spadlého z višně (vyorané myši tolik podobného), i postiženého v šoku možná napadne, kolikrát posílal všechny do p…, potažmo h…, nedbaje přitom onoho varovného rčení o tom, jak sám nakonec padá do jámy ten, co ji pro jiného kopal. Jako by snad bylo i pravdy trochu na tom šprochu, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě – jak se do lesa volá, tak se z hájovny ozývá a oko za oko, zub za zub - platí jak pro kůl v plotě, tak i pro každé páté kolo u vozu, co nám může být ukradené.

Jestlipak ale to, že někdo teď pozdě – přímo s křížkem po funuse - bycha honí, není nakonec jenom tím, že neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech? A že není růže bez trní? Co je však horšího, nejen vrána k vráně, nýbrž i smůla ke smůle obyčejně sedá - mohlo by se tak stát, že postižený v kabince kupříkladu nedohledá ani papír; hodně psů, zajícova smrt. Čistému však vše čisté a tesař tu jistě nechal díru …

Stala se už ale příslovím i Nietzscheho myšlenka o tom, jak tě posílí to, co tě nezabije. Říká se také, že všechno zlé je k něčemu dobré; v tom nejhorším případě rány prý zhojí čas. A byť padne někdy kosa na kámen, nouze naučila už i Dalibora housti. Zkušenost je nejlepší učitel a chybami se člověk učí; nic jiného mu koneckonců ani nezbývá, neboť žádný učený z nebe nespadl: učit se, učit se, učit se! - hlavou ale zeď neprorazíš, ani kdyby ses po…; kdyby jsou holt chyby - mluviti tak obvykle stříbro, mlčeti zlato, neboť řeči se mluví a voda teče. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí, ba ani řemeslo s takovým dnem, a i chléb má kůrky dvě; z toho cizího prý ale krev neteče. Zmýlená přitom neplatí - je to zkrátka věc těžká, holým zadkem zabít ježka. Proto nejen dvakrát měř a jenom jednou řež, ale také neříkej hop, dokud to nemáš takové, jaké sis to udělal. Ruka ruku myje – tu pomocnou najdeš na svém rameni. Nic ale přitom nepokazí jen ten, co nic nedělá. Slunce pro jedno kvítí nesvítí. Chytrému napověz, hloupého trkni, kdo chce kam, pomožme mu tam: kdyby ani to nepomohlo, po každé noci následuje naštěstí úsvit, ráno je moudřejší večera a zelení se nejen tomu, komu se nelení, nýbrž občas i volovi, kolem něhož štěstí chodí dokola, jak vídáme dnes a denně …

Ale nebude to tak nakonec i s tím neštěstím?

Z toho všeho vyplývá lidové ponaučení: neposrat se, ani když spadne hajzl ...