Dobrá zpráva v temné době: půda je nasycená

Karanténa změnila mnohé rituály. Třeba potřásání rukou. Ale jiné se mění i bez ní. Ještě loni touto dobou jsme psali o hrozbě sucha. Ano, letité sucho dospělo do stavu, že o jeho intenzitě, vlivu na úrodu, krajinu i hospodaření s vodou se uvažovalo již v zimě. Zvláště když ty zimy byly bez sněhu. Až se z toho stal skoro rituál. Letos však odpadá. Vytěsnila ho čerstvá zpráva hydrometeorologů, bilanční údaje k 31. lednu na portálu Intersucho.

Nasycenost půdy ve vrstvě do jednoho metru stoupá. Do konce ledna dosáhla na velké části území i stoprocentních hodnot. Procenta tu vyjadřují poměr aktuální nasycenosti k hodnotám dlouhodobého normálu, za který je už léta stanoveno padesátileté období 1961–2010. A připojená mapa působí jako negativ mapy epidemické hrozby škály PES z počátku ledna. Tehdy bylo téměř celé území státu jednobarevné – v nejhorším stupni číslo 5. I z hlediska vodní bilance v půdě je téměř celý stát jednobarevný – ale v nejlepším stupni nasycenosti nad 90 procent. I ty nejslabší areály (Plzeňsko, dolní Poohří) mají vrchní vrstvu půdy nasycenou nad 70 procent.

Kdybychom toto zdůrazňovali třeba před dvaceti lety, působili bychom jako blázni. Tehdy šlo o banální, očekávané informace ve stylu, že ráno vychází slunce a večer zapadá. Teď ale totéž působí jako zásadní, a přitom uklidňující zpráva. Ještě v roce 2019 jsme touto dobou napsali: „Je dobře, že se – tak jako loni – o suchu hovoří již v únoru. V létě už se s tím moc nenadělá.“ A v roce 2020: „Není náhoda, že v letech 2018 a 2019 byly velké deficity vlhkosti v půdě naměřeny už v zimě.“

Teď je vše jinak. Alarmisté mohou tvrdit, že strašení přineslo plody. Skeptici zase namítat, že vodní bilance se zlepšuje, aniž jsme museli změnit způsob života a investovat biliony korun. A přírodovědci to mohou zase převálcovat argumentem, že se blahodárně projevila kombinace deště, mrazu a oblev.

Jisté je, že dělat z toho nějaký dlouhodobý závěr by bylo pošetilé.

LN, 3.2.2021