O budování kirgyzské energetiky a již tradičním selhávání médií

Jak se vyrábí skandál? Vezme se nějaké úplně banální tvrzení, které nikdo nerozporuje. To tvrzení se obalí spoustou emotivních slov a frází o mafiánech, bílých koních apod. Naplní se tím novinové stránky. Pak se objeví druhá vlna článků, která cituje ty první články a ve kterých už vůbec není vidět, o co vlastně šlo. Zůstane jen pachuť, že se kdosi dopustil čehosi nepoctivého.

Třeba poslední pseudoaféra kolem prezidenta Zemana a české firmy Liglass, která získala obrovskou energetickou zakázku v Kirgýzii. Článek následuje za článkem, emoce víří, a kdyby byl ještě americkým velvyslancem Schapiro, opět bychom viděli Václavské náměstí naplněné profesionálními demonstranty.

Co se vlastně mělo stát?

Lidé z české prezidentské kanceláře se za firmu přimluvili u kirgyzského sultána. Co je na tom špatného? To už nikdo říct nedokáže. Prezident Zeman se přece neustále snaží pomáhat českým firmám k získávání zahraničních zakázek. Na cestách ho pravidelně doprovází podnikatelé a manažeři. Prezident jim pomáhá, protože to je jeho práce. Stejně jako to před ním dělal Václav Klaus a stejně jako to dělají hlavy jiných států.

Firma Liglass nemá dostatečné reference a dostatečné zázemí pro zvládnutí tak obrovské zakázky. No a co? Každý, kdo aspoň pár let působil v podnikovém sektoru, ví, že to je naprosto běžná situace. Umím získat zakázku (např. proto, že mi zákazník důvěřuje), ale nejsem schopen ji realizovat. Najmu tedy subdodavatele a použiju jeho reference. Sám se zaměřím na řízení projektu a případně další práce menšího rozsahu. Je to případ Liglassu? Nejspíš ano. Ale i kdyby ne, je to riziko vlastníků a manažerů firmy. Pochybuji, že by kirgyzský sultán zaplatil za stavbu předem. Ostatně, něco takového nikdo netvrdí. V žádném případě ale nehrozí, že by na tom tratili čeští daňoví poplatníci nebo že by to ohrozilo pozici jiných českých firem.

Odbočka: V článcích a diskuzích znovu a znovu narážím na téma údajně zfalšovaných referencí. Nevíme, zda je na tom něco pravdy, protože nikdo z nás neviděl poptávkový dokument ani kompletní nabídkový dokument. Ale jako člověk, který většinu své profesionální kariéry strávil kolem obchodních nabídek, odpovědně tvrdím, že NENÍ MOŽNÉ vyhrát výběrové řízení na základě zfalšované reference. Pokud je reference pro zákazníka opravdu důležitá, proběhne referenční návštěva a zákazníkovi experti podrobně zkoumají, co bylo dodáno, jak, zda byl dodržen rozpočet, jaké problémy se na projektu vyskytly atd. Nebo jste důvěru zákazníka získali jinak, a potom je seznam referencí jen pouhou formalitou.

Sám kirgyzský sultán vypadá spokojeně, za svou volbou si stojí. Kde je tedy problém? Co se stalo špatně? To nikdo nedokáže říct. Je to ale dobrá příležitost vypouštět do ovzduší slova jako lhář, mafián, podvodník, bílý kůň a nespojovat je s žádnými fakty.

Blíží se prezidentské volby, společní kandidáti České televize a Romana Bakaly se řítí do debaklu, hysterie je tedy pochopitelná. Obávám se ale, že, že v pozadí je ještě druhý záměr, byť ne zcela vědomý. Udržet české lidi v podřízené pozici druhořadých techniků v montovnách a nepustit je nikam, kde by se mohli něco naučit. Takže když se objeví projekt, který by čeští lidé řídili a který by mohl obnovit zašlou slávu českých zemí jako dodavatele obrovských investičních celků, vnímá to „kavárna“ jako ohrožení. Co kdyby to oslabilo naši ekonomickou závislost na Německu? Jak by dopadlo na postavení těch, kdo staví kariéru na pokřikování, že bez otročení Berlínu a Bruselu nedokážeme přežít?

Jenže ono to nefunguje. Některá americká média se podobně snaží vyvolat strach a hysterii kolem postupně obnovované důvěry mezi vládami USA a Ruska. Výsledek? Podle posledního výzkumu to zajímá 6 % Američanů. Důležitými otázkami pro voliče jsou imigrace a pracovní místa. U nás tomu nejspíš není jinak.