27.6.2024 | Svátek má Ladislav


KOMENTÁŘ: Karel Hvížďala pro Radiožurnál

18.6.2012

Pane Hvížďalo, co vás tento týden zaujalo v médiích?

Vzhledem k tomu, že ekonomický magazín Euro změnil v minulých dnech v krátké době již podruhé majitele a tento týden se přestěhoval do nových redakčních místností, podíval jsem se na časopiseckou krajinu na našem trhu, která vykazuje evidentní změny, a to nejen majitelů, ale i prodaných nákladu.

Můžete být tedy konkrétnější,podívejme se nejprve na náklady...

Nejvíc z týdeníků se prodává Reflex, jehož prodaný náklad se oficiálně podle agentury pro výzkum trhu GfK v prvních třech měsících roku 2012, čerstvější údaje ještě nejsou zveřejněné, pohyboval v průměru kolem 57 tisíc, na druhém místě je Týden s nákladem 40 000, na třetím místě je Respekt, kterého se prodalo 31 tisíc a pak následuje ekonomický časopis Euro s nákladem 21 tisíc, na předposledním místě je Profit s něco více než 16 tisíci a nakonec Ekonom s 15 tisíci prodaných výtisků. Zajímavý je i počet předplatitelů: u všech zmíněných magazínů, kromě Profitu se pohybuje mezi 11 až 13 tisíci a Profit si předplácí jen něco málo přes 8 tisíc čtenářů.

A jaká je čtenost těchto titulů, ta bývá zvláště u prestižních časopisů vždy mnohem větší než u bulváru...

Samozřejmě, protože bulvár si většina lidí ani nepřečte, jen prolistuje a zahodí. Největší čtenost má podle údajů z konce minulého roku Reflex, asi 308 tisíc, ale vykazuje proti předchozímu období pokles o 9 tisíc výtisků, na druhém místě je Týden se 173 tisíci čtenářů, který zaznamenal pokles o 15 tisíc čtenářů. U Profitu chybí údaje, ale překvapivá jsou čísla u obou ekonomických časopisů: Zatímco náklad Eura je v průměru o pět tisíc větší než u Ekonoma, čtenost je tam podle UVDT, tedy Unie vydavatelů menší, což vzbuzuje podezření. Ekonom vykazuje 93 tisíc a údajně mu přibyly 3 tisíce čtenářů, zatímco zajímavější a prodávanější Euro má čtenost 62 tisíc a dle výzkumu vykazuje pokles o 13 tisíc čtenářů. Otázka je, jestli se i do takovýchto průzkumů, podle kterých se určuje cena inzerce, nepromítají osobní zájmy a klientelismus, protože výsledky jsou - řečeno kulantně - nelogické.

Třeba tím nový majitel chtěl snížit cenu při nákupu Eura. Kdo teď Euro vlastní...

To by z naší strany byla asi velká spekulace. Připomeňme, že Euro založil v říjnu 1998 s šéfredaktorem Istvánem Léko dr. Jaroslav Kovařík, který začal původně vydávat Týden. Léko dnes šéfuje Českou pozici. Šéfredaktor se s vydavatelem rozešel po střetu zájmu: skupina PPF, která Euro vlastnila, naléhala na šéfredaktora, aby o některých kauzách nepsal. A na počátku listopadu 2011 se objevila v médiích zpráva, že Kellnerova skupina PPF dokončuje prodej týdeníku Euro. Novým vlastníkem se stal Milan Procházka, makléř a spolumajitel firmy Wood and Company. Má to i jistou logiku, protože Procházkova sestra Olga Ruttnerová byla či ještě je finanční ředitelkou vydavatelství a sám Procházka má blízko i ke generálnímu řediteli Euronews Vojtěchovi Jirků. Tímto krokem se stvrdilo, že PPF se definitivně stahuje z médií poté, co prodalo tzv. hyperlokání noviny v létě roku 2010, které šéfoval Petr Šabata Ten dnes řídí Hospodářské noviny. Brzy se ukázalo, že záměr pana Procházky s týdeníkem Euro byl jednoduchý: snížil náklady a časopis, jak oznámila média 4. června 2012, prodal vydavatelství Mladá fronta, která teď stojí před nelehkým úkolem: na trhu má totiž dva podobné tituly, E 15 a Euro, oba mají i své internetové verze a časopisy bude muset nějak zřetelně vyprofilovat, aby si nekonkurovaly. Jak, to je otázka, na kterou nelze dnes odpovědět. Předpovědět lze snad jen to, že internetové verze by se mohly spojit, a tím by vydavatel snížil náklady.