Ekonomové debatují o kladech a záporech vystoupení Řecka z měnové unie

Je to scénář nepravděpodobný, nikoli však zcela vyloučený: Řecko může nejen usilovat o odpuštění dluhů, ale nakonec se i od měnové unie odvrátit úplně. S vlastní měnou by se mu totiž otevřela cesta k rychlé devalvaci – podle finančních odborníků by při takovém scénáři byl její směnný kurs znehodnocen asi o 50%. Řecké výrobky a služby by se staly konkurenceschopnějšími, argumentují někteří ekonomové. Výstup by tak byl osvobozením.

Výstup by byl sebevraždou, varují zase jiní národohospodáři, analytici a politici. Bylo by lze očekávat těžké deformace. Odchod Atén z měnové unie "by nebyl žádnou výhrou", opakovaně zdůraznil odcházející šéf Evropské centrální banky Jürgen Stark. Jeho předchůdce Otmar Issing považuje naproti tomu za předpokladu oddlužení Řecka i jeho následné vystoupení z měnové unie za nezbytné. Jinak prý se tím vyšle fatální signál i jiným, vysoce zadluženým krizovým zemím. Kdyby se Řecko oddlužilo, ale v měnové unii přitom zůstalo, jejich úsilí po úsporách a reformách ihned ochabne, varuje tento veterán.

Některé banky si scénář řeckého euroexitu namodelovaly a došly k výsledku negativnímu: "Ani Řecko, ani jeho evropští partneři na tom lépe nebudou, jestliže se Řecko eura vzdá," tvrdí analytici banky Nomura. Způsobilo by to prý tři efekty: Za prvé by vypukl hromadný nájezd na banky, mělo-li by Řecko vydat novou, značně zdevalvovanou měnu. Miliony Řeků by zkoušely vyprázdnit svá konta a svoje eura si zachránit. Kolapsem řeckých bank byly by zachváceny i banky evropské, hrozila by celoevropská nákaza.

Odstoupení Řecka od společné měny by zadruhé do hlubiny stáhlo nejen jeho banky, ale i celé národní hospodářství. Zahraniční obchodní partneři by řeckým podnikům seškrtali úvěry. Přístup na mezinárodní kapitálové trhy by byl pro zemi zcela uzavřen, takže by musela svůj rozpočtový deficit rázně srazit na nulu. Nové zadlužování by se stalo nemožným. Mnohé dovozy by si již Řecko nemohlo dovolit. Tím by ovšem hrozil nedostatek strategických komodit, jako jsou pohonné hmoty či potraviny, varuje Nomura. Import by výrazně podražil, což by navíc i přiložilo pod kotel inflace.

"Roubík od EU"

Jako třetí potenciální důsledek řeckého odstoupení vidí varující odborníci nebezpečí sociálních nepokojů a politických pnutí. Vlna násilí odstraší turisty. Švýcarská banka UBS se navíc obává i možnosti, že zbylá eurounie nebo rovnou celá EU budou na odstoupení reagovat odvetnými opatřeními, třeba dovozními cly. A i ona sama bude destabilizována, "neboť padne dosavadní tabu, že z eurozóny se nevystupuje", říká hlavní ekonom Citigroup Willem Buiter. "Zesílil by tím tlak na zbývající slabé země."

Jsou ovšem i ekonomové, kteří přesto aténský odchod mezi řádky vítají, ba považují ho za nevyhnutelný. Samozřejmě, že nájezd na banky nastane, říká prezident mnichovského ekonomického ústavu Ifo Hans-Werner Sinn, bankovní bilance prý prostě "shoří". Ale opačné řešení, donutit Řecko k extrémnímu reálnému znehodnocení měny prostřednictvím snižování mezd a cen, by kolaps přivodilo také. I tady by byly obavy ze všeobecného zhroucení bankovního sektoru namístě. "Současnou situaci řecké obyvatelstvo dlouho neustojí, už má toho evropského umlčování dost," míní zase Dirk Meyer, profesor univerzity Bundeswehru v Hamburku, jenž zároveň nastínil několik scénářů výstupu. "Odstoupení a zavedení nové drachmy by znamenalo přínos k politické a ekonomické suverenitě Řecka."

Umožnit ozdravení

Základním problémem Řecka není jen vysoký dluh, ale spíše nedostatek konkurenceschopnosti. K nápravě nadměrných nákladů by bylo nezbytné přikročit k extrémnímu snižování mezd a cen. "Skutečná vnitřní 50% devalvace není ovšem možná," myslí si Lüder Gerken, ředitel Centra pro evropskou politiku, "a tak bude krajně nezbytná devalvace vnější." I jiné, krizí někdy zasažené země – Mexiko v roce 1994, Indonésie, Thajsko a Korea 1997, Rusko 1998, Brazílie 1999 a Argentina 2002 – devalvovaly. Bylo to bolestivé, ale umožnilo to pak jejich ekonomické ozdravení.

"Z hlediska Atén by odstoupení byla hloupost," míní Stefan Homburg, finanční odborník z hannoverské univerzity, "neboť vystoupí-li země z měnové unie, nemůže už počítat s žádnými dalšími bailouty." S těmi nicméně měnová unie degeneruje na záchranný a ručitelský spolek na účet Německa. Což je pramálo stimulující jak pro banky, tak pro státy, varuje tento finančník. "Zdalipak odstoupit je tedy spíš otázka pro Německo." Z krátkodobého hlediska přineslo by to prý těžké otřesy, "ale z toho dlouhodobějšího by to pro plátce daní bylo lepší," dodal Homburg.

Z deníku FAZ přeložil