3.8.2020 | Svátek má Miluše


ENERGETIKA: Zpráva jako boj

25.2.2020

Japonsko by málokdo podezíral z technologické zaostalosti nebo ignorantství k životnímu prostředí. A hle – tato země letos plánuje spuštění pěti nových uhelných elektráren a dalších sedmnáct jich ještě plánuje postavit.

Environmentalisté jsou dotčeni. Například zpráva na serveru seznamzpravy.cz (její titulek hlásá Japonci jdou proti proudu, ale nedejte se mýlit, zpráva je o tom, jak si proud chtějí zajistit) dává záměr japonské vlády zajistit dostatek elektřiny do souvislosti s letními vedry a pořadatelstvím letošních olympijských her v Tokiu. Citovány jsou rovněž odmítavé komentáře organizací bojujících proti klimatickým změnám.

Japonsko se plánem na výstavbu uhelných energetických zdrojů snaží vyrovnat s ukončením programu jaderných elektráren, ke kterému vedla katastrofa jaderné elektrárny ve Fukušimě v březnu 2011. „Japonsko se tak odvrátilo od cesty vyspělých zemí a míří stejným směrem jako Čína nebo Indie,“ zhodnotil situaci Marek Vošahlík, autor zprávy na serveru seznamzpravy.cz.

Mezinárodní smlouva k Rámcové úmluvě OSN ke klimatickým změnám byla podepsána v roce 1997 právě v Japonsku, ve městě Kjóto. Podle ní se měly emise skleníkových plynů úhrnně ve světě snížit o 5,2 % proti stavu v roce 1990. Japonsko se zavázalo k 6% snížení. Země bez odkladu v roce 2016 ratifikovala také Pařížskou dohodu, která Kjótský protokol nahradila. Čína ani Indie Kjótský protokol neratifikovaly.

Do zprávy se asi nějak vloudil „fejk“...?

Japonsko všechno uhlí dováží. Je to pro něj jako pro ostrovní zemi snazší, než dovážet elektřinu. Proto jeho vláda a energetické společnosti musejí velmi pečlivě rozvažovat a plánovat, jak zajistí bezpečné a dostupné dodávky elektrické energie. „Nemůžeme se okamžitě vzdát uhlí jako zdroje energie, ale budeme se snažit jít cestou obnovitelných zdrojů,“ uvedl ministr životního prostředí Šindžiró Kojzumi.

Autor Vošahlík cituje zprávu amerického deníku New York Times (zde), jejíž hrdinkou je paní Kanno, žena v domácnosti, žijící v sousedství jedné z plánovaných uhelných elektáren: „Proč uhlí, proč teď, je to nejhorší možná věc, kterou mohli postavit.“

Tu dámu bych mohl uklidnit informací, že na odsíření a ekologizaci českých uhelných elektráren se dodávkami technologií výrazně podílely japonské společnosti, takže nějaké ekologické know-how v tom Japonsku asi bude. Že tady v Praze máme spalovnu odpadů ZEVO, v jejímž sousedství se nic nepřístojného neděje, že dokonce na jejím komínu hnízdí vzácný a chráněný sokol stěhovavý. Zato zdejší komunální kompostový dvůr někdy kolem sebe šíří takový puch, že v nedaleké třídírně České pošty přestává pošťákům chutnat svačina. Snad proto zdejší lokalitu odmítl premiér Andrej Babiš pro stavbu své vládní čtvrti. Přece do takového smradu nemůže umístit ministerstvo... řekněme... tak namátkou... životního prostředí?

Ale zpět do Japonska. Zpráva NYT dodává, že se Japonsko v Pařížské dohodě zavázalo snížit emise oxidu uhličitého do roku 2030 o 26 % proti stavu roku 2013, že ekologičtí aktivisté zásadně protestují, že je to málo, a že vlna veder v roce 2018 „podle vědců“ zahubila tisíc lidí. Poslední citované tvrzení má podobnou relevanci jako tvrzení, že je ohrožena olympiáda v Tokiu vzdáleném 700 km od předmětné uhelné elektrárny.

Japonsko, odkázané na vlastní energetické zdroje, donedávna krylo třetinu spotřeby elektřiny výrobou v jaderných elektrárnách. V roce 2017 tento podíl klesl na 3 procenta. Elektrárny na fosilní paliva, tedy uhlí, ropu a zemní plyn, zajišťují zhruba čtyři pětiny energetické potřeby ostrovního státu. Do roku 2030 se podíl uhlí má snížit na 26 %, přičemž plánovaných 22 nových uhelných elektráren má v podstatné míře nahradit nejen jaderné, ale i nynější naftové výrobny.

V Německu, které kráčí cestou energetické revoluce, se loni z uhlí vyrobilo 39 % elektřiny. Do roku 2030 má tento podíl klesnout na 35 procent (65 % mají zajistit obnovitelné zdroje). V Česku nyní podíl elektřiny z uhlí na spotřebě činí málo přes 40 procent. Diskutuje se, do kdy a o kolik se má podíl snížit, jednou z možností je na nějakých 26 % do roku 2035. Hrozí ovšem, že už za pět let budeme závislí na dovozu elektrické energie.

Takže také v Evropě může nastat čínská nebo indická cesta, nebo cesta s plánovaným deficitem (nazval bych ji cestou německou). Ta je ovšem pro ostrovní stát, jakým je Japonsko, prakticky neschůdná.

To vše mohlo být ve zprávách. Ale to už by byly jen zprávy, to už by nebyl boj.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.