Tak jsme zase mohli slyšet programového ředitele Hnutí duha pana Jiřího Koželuha, že Německo a Francie sníží spotřebu energie o 50 % a že tyto země budou mít proti nám tímto velikou výhodu. Mě by ale jako vždy v první řadě zajímalo, kolik ve své domácnosti ušetří samotný pan Koželuh a jeho rodina, případně kolik elektrické energie, plynu či benzínu ušetří jeho PR agentura.

Samotné sdělení je poněkud zavádějící: nevíme, jakou energii ušetří, jestli elektrickou, případně ropu, zemní plyn, uhlí nebo jestli budou šetřit na obnovitelných zdrojích. Také zde chybí nějaký časový údaj, do kdy chtějí takto spotřebu snížit, a alespoň malý nástin toho, jakým způsobem, jaké to bude mít ekonomické a společenské dopady. Představa, že se nic nestane, je naivní, ale u ekologů nepřekvapující.

Byl jsem na návštěvě v jedné vietnamské vesnici, ti lidé měli docela veliké hospodářství, ale byl zde takový divný klid, nehrála televize ani rádio a děti neseděly u počítače. Až za chvíli mi došlo, že nemají elektřinu, tedy měli doma rozvody, spotřebiče, ale oni nemají elektřinu 24 hodin denně, ale jenom v určitý čas: od - do. Uvaří si na kamnech, jestli měli pračku, ledničku, či jiné vybavení jsem nezjišťoval, oni s tím umí - musí - žít, stejně tak jako miliardy jiných v rozvojovém světě.

Pokud ještě chvíli zůstaneme ve Vietnamu (ale mohli bychom si vybrat ze stovky energeticky rozvojových zemí), zjistíme, že zde je spotřeba elektřiny cca 1100 kWh/obyvatele za rok (2012), zatímco v Rakousku, opět bychom mohli zvolit jiný vyspělý stát, je to zhruba 8400 kWh/obyvatele za rok, v Norsku dokonce 20 000, naopak v Indii pouhých 800 kWh.

Znamená to snad, že ve Vietnamu elektřinou lépe hospodaří nebo že v Rakousku mají neefektivní spotřebu? Výkladů může být několik. Můžeme si spočítat, že ve Vietnamu by museli postavit cca 15 elektráren typu Zwentendorf (730 MW) nebo jejich potenciálních ekvivalentů - různých typových elektráren -, aby se ve výrobě/spotřebě elektřiny vyrovnali našim jižním ekologickým mravokárcům.

Není náhoda, že jsem zmínil právě rakouskou elektrárnu Zwentendorf. Tuto elektrárnu si naši sousedé postavili v r. 1978, ale nikdy ji nespustili. Méně známa je skutečnost, že namísto tohoto jaderného zdroje byla dodatečně postavena uhelná elektrárna Dürnrohr (1987), která spaluje polské a české uhlí a do ovzduší chrlí milióny tun CO2. Kam je ukládán radioaktivní popílek, kolik vagonů, resp. vlaků uhlí bylo spáleno, kolik kilometrů bylo za více než 25 roků naježděno - a ještě bude - ve jménu patologické ekologie? Podobný vývoj dnes probíhá i v sousedním Německu, uhelné zdroje a povrchové doly vzkvétají.

Přes všechny proklamace, závazky, podporu úsporám a obnovitelným zdrojům všeho druhu dnes Rakousko dováží cca 13 % elektrické energie.

Nepochybuji o tom, že při bitvě o elektrárnu Zwentendorf byl neustále zdůrazňován potenciál energetických úspor. Když se však podíváte do statistik, stoupla spotřeba elektrické energie v Rakousku za posledních 35 let na dvojnásobek!

Přestože si naši jižní přátelé zateplili své domy, činžáky, vyměnili okna, vyměnili elektrické spotřebiče za úspornější, začali používat moderní světelné zdroje, zavedli úsporné technologie v průmyslu s vyloučením energeticky náročné výroby ... atd., atd., přesto zde spotřeba stoupla od konce sedmdesátých let o více než 100 %!

Spotřeba energie je jedním z faktorů ekonomiky, kvality života, a naopak země s nedostatečnou energetickou infrastrukturou jsou na konci v tabulce životní úrovně,...., zdravotnictví, ... se všemi důsledky.

Jistěže je možné „přenést“ výrobu z Německa a Francie třeba do Indie, ale tento přenos by znamenal mimo jiné i přenos zaměstnanosti - životní úrovně, přičemž samotná spotřeba energie v různých formách by se pouze přesunula z Evropy do Asie a elektřina se bude vyrábět v méně šetrných zdrojích rozvojového světa, což by z globálního hlediska naší planetě vůbec nepomohlo.

Bohužel, naše ale i internacionální ekologická inkvizice takto nepřemýšlí, tedy pokud vůbec. Ekologové vedou svou svatou válku na všech frontách. Vlastně ani nevím, co takový ekolog hmatatelného pro přírodu dělá. Oni se pouze neustále soudí, někde se upoutají, jinde se urvou a protestují a protestují: proti výstavbě elektráren, proti úložištím, proti těžbě uhlí, proti stavbě koridorů, dálnic, proti obchvatům měst i vesnic, proti zásahům v nemocných lesích. Jakékoli rozumná přijatá opatření je pro ně málo ambiciózní a nedostatečné. Jsou to sabotéři v mezích zákona a někdy i za jeho hranou.

Protestují proti novým léčebným postupům, geneticky modifikovaným potravinám, výstavbě továren, skladů, proti splavnosti řek a letištím, spalovnám, břidlicovým plynům či novým přehradám.... Oni jsou vlastně proti všemu, snad s výjimkou solárních panelů zasazených do řepkového pole, které dnes za veliké dotace krášlí naši přírodu.

Nemám nic proti ochraně přírody, ani úsporám energií ve všech formách, ale musí to být úspory rozumné, zlepšení životního prostředí prokazatelné a pro člověka přínosné.

Jsou lidé, kteří táhnou, jsou lidé, kteří se vezou, a jsou lidé, kteří brzdí. Kam patří pan Koželouh a jemu podobní, nechám na vás. A to, že mnozí, co táhnou, dostávají méně než ti, co se vezou, případně brzdí, to už je na jiný článek.