Být politikem je kvalifikace… k ničemu

Pánové Pexa a Niedermayer se domnívají, že jsou povoláni v Evropském parlamentu rozhodovat o naší energetice. To je skandál.

Jak může vzniknout tak propastný nesoulad mezi možnostmi technologií výroby elektrické energie a názory těch, kteří by chtěli o této věci rozhodovat, jako například čeští poslanci Evropského parlamentu Niedermayer a Peksa? Odpověď je jednoduchá. Jsou koupeni Unií.

Ukazuje to rozhovor s Luďkem Niedermayerem (TOP 09). On je příslušníkem strany, která už dávno nemá své opodstatnění a neexistovala by, kdyby nevystupovala v koalici se sobě podobnými. Jeho spolupachatel Mikuláš Pexa byl zvolen za Piráty (lámejme jim vaz i hnáty).

Niedermayer radí rozhodnutí o stavbě dalších jaderných bloků odložit. Proč asi? Neexistuje jeden jediný důvod odkládat investice do energetiky na pozdější dobu. Pan europoslanec je jiného názoru. Argumentuje rychlým vývojem technologií, prodlužováním termínů výstavby a nerentabilitou jaderné energie. Ani jedno není pravda.

Ani na dalekém obzoru není nová technologie výroby elektrické energie. Termíny výstavby se prodlužují jen z důvodů nesmyslného vymýšlení stále nových a nových bezpečnostních a ekologických předpisů. Nerentabilita jaderné energie je už úplná lež. Právě zrušené německé jaderné elektrárny mají už dobu splácení investic dávno za sebou a kdyby měly možnost fungovat dál, běžely by prakticky zadarmo, jen za náklady jejich údržby.

Kromě toho se vytrvale přehlíží fakt, že kdyby mělo skutečně dojít k potlačení výroby automobilů se spalovacími motory, pak nebude mít Česká republika co vyvážet. Elektrická energie je výborná vývozní komodita, se zaručeným odběrem na staletí.

Stále častěji se v souvislosti s čistou budoucností energetiky skloňuje pojem „chytrá síť“. Tedy síť, ve které se koordinuje výroba se spotřebou, což na základě průběžně získávaných dat umožňuje snazší zapojení nestabilních zdrojů (typicky z OZE – občasných zdrojů energie) a regulaci velkých zdrojů (uhlí, plyn).

Naděje v chytré sítě vkládá i bývalý viceguvernér ČNB Niedermayer. To může dělat jen ten, kdo rozhodováním o těchto sítích disponuje, tedy diktátor – monopolní dodavatel, který bude svým spotřebitelům předepisovat, kdy mají spustit svou pračku (ve dvě v noci), nebo kdy si ohřát jídlo (bez ohledu na svůj vlastní hlad). Nebo, a to je ještě horší, tento diktátor rozhodne, zda spotřebitel již nepřekročil normu spotřeby, a tedy mu nebude další energie přidělena.

Bezhotovostní platby, kdy každý bude mít jeden jediný účet, který mu bude spravovat banka, a chytré sítě rozdělující energii dle vlastního uvážení, to jsou dvě věci, které ze svobodných občanů dělají nevolníky s lidskými právy otroků římského impéria.

„Samozřejmě, že chytré sítě (smart grids), nejsou nic špatného,“ míní různí diskutéři. O jejich potenciálním přínosu, stejně jako v případě OZE – občasných zdrojů energie - nikdo nahlas nepochybuje. Otázkou je skutečná velikost jejich potenciálu, zejména při porovnání cena/výkon. Nevyřešeným je problém volného odběru ze sítě. Ve dvacátém století odebíral každý tolik, co potřeboval. V jednadvacátém století už zase světaspasitelé chtějí energii přidělovat.

Elektrická energie je tu proto, aby nám ulehčovala život, ne proto, abychom jí šetřili.

Nic z uvedeného ovšem nemluví o tom, že by nestálo za to vývoj nejrůznějších technologií výroby elektrické energie sledovat i nadále. Jen je při tom potřeba jim přisuzovat skutečně reálný význam a možnosti, nikoli je považovat za „zázračné zbraně“ v boji o čistou energetiku. Proto je i nadále potřeba sledovat tření liščího ocasu o ebonitovou desku.