"Hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu"

Přelom roku je v podnikání spojen mimo jiné se setkáváním s obchodními partnery, ať již zákazníky, distributory nebo dodavateli. Tématem bývají vyhodnocení uplynulého období, řešení problémů nevyřešených do konce roku předchozího a překlopivších se i do roku následujícího, uzavírání nových rámcových smluv, ale i obyčejná mezilidská či dokonce přátelská setkání s přáním všeho dobrého do roku nastávajícího.

Sám jsem absolvoval desítky podobných setkání, krom toho jsme si vyměnili pozdravy s komentáři a přáním s dalšími obchodními partnery a přáteli z dalších oborů podnikání jak po telefonu, tak i emailem. Troufnu si tvrdit, že můj pocit z těchto kontaktů lidí v podnikatelské sféře, mezi nimiž převažují manažeři, obchodníci či majitelé firem, ale i poradci, právníci a další lidé jinak navázaní na tuto sféru v Česku i okolních zemích, neodpovídá převažujícímu mediálně prezentovanému obrazu o vyhlídkách na rok 2012.

Většina z mých partnerů, působících zejména ve výrobní sféře, považuje předběžně (ještě před detailním uzavřením finančních výsledků za rok 2011) uplynulý rok za vcelku dobrý, někteří z nich ho hodnotí jako mírně lepší než průměrný. Ale hlavně jako vcelku pozitivní označují vyhlídky na rok 2012, alespoň jeho první polovinu. Řada výrobních firem má už vcelku solidně naplněn zásobník zakázek, nebo alespoň vyhlídky na jeho zaplnění. Ptal-li jsem se, zda někde pozorují jakékoliv příznaky blížící se krize, tak odpovědí mi bylo, že kromě médií a některých politiků, kteří zvěsti o přicházející krizi šíří možná s cílem pak náležitě "prodat" své schopnosti a úsilí virtuální krizi řešit (podobně jako někteří hasiči založivší požár, který poté "hrdinně" uhasí), nikde žádné hmatatelné signály nevnímají.

Pouze jsou všichni ostražití. Po zkušenosti z poslední krize si uvědomují, jak rychle se může zdánlivě odtažitý problém na druhé straně zeměkoule (např. americká hypoteční krize) díky globální propojenosti světa i díky vlivu médií přenést do podnikatelské praxe každého z nás. Ta ostražitost se však bohužel může projevovat v tom, že plánované nákupy/obnovy strojů, rozšíření podnikání, zaměstnání dalších pracovníků budou odložena z opatrnosti až na dobu, kdy mediální krizová bublina odezní. Pokud by krize skutečně uhodila, pak by se tato opatření mohla ukázat jako prozíravá. Otázkou však je, jaké agregované důsledky mohou mít tato opatření v situaci, kdy se žádná krize konat nebude. Zda případná krize poptávky nebude právě touto "protikrizovou" ostražitostí nastartována. V současném propojeném světě může krize poptávky vypuknuvší v jednom odvětví rychle způsobit lavinový efekt i v odvětvích dalších.

Nevím, jestli si novináři šířící krizové zvěsti dostatečně uvědomují, že sami už nejsou jen jakýmsi fenoménem zprostředkovávajícím informace, ale že jsou jedním z významných aktivních prvků celého hospodářského systému. Že jejich touha po senzacích, šíření katastrofických scénářů (je jedno, zda o hospodářské krizi nebo ptačí či prasečí chřipce), zkratkovité a neodborné podání informací může skutečně spustit lavinu, která se přemění v nějakou formu obávané hospodářské krize.

O politicích, kteří preferují se zabývat uměle vytvořenými kauzami s poukazem na to, že právě o tom je politika, snad nemá ani cenu hovořit. Zažil jsem nemalý počet návštěv politiků různých úrovní i zaměření v podnicích (zejména tehdy, když chtěli být viděni před volbami nebo se přihřát na výsluní při prezentaci nějakých firemních úspěchů či otevírání nových výrob a areálů). Často pokládali formální řečnickou otázku: Čím vám můžeme být nápomocni? Nejlepší odpovědí, kterou jsem z úst podnikatelů a manažerů opakovaně slyšel, bylo: Hlavně nám neškoďte!

Na závěr bych chtěl připomenout výrok Tomáše Bati z roku 1932, který dle mého názoru téměř nic neztratil ze své aktuálnosti ani pro rok 2012:

"Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry; technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."