Ekvádorci ukázali zemím třetího světa cestu do čínské pasti. Příběh je poučný nejen pro třetí svět

Miloš Zeman sní o kanálu Dunaj-Odra-Labe. A také o tom, že se Česko stane „bankovním hubem Číny pro Evropu“. Takže úvěr pro kanál by neměl být problém. Zejména tehdy, když vrchní velitel naznačuje, že by se spokojil se skromnější verzí vodního díla, propojující Dunaj s Odrou.

Ekvádorští politici si zase vysnili obří přehradu na řece Coca. Sen se jim splnil. Velkolepá stavba v (donedávna) panenském pralese už stojí díky čínským stavitelům a čínským bankéřům.

V Ekvádoru jim ale nikdo neděkuje. „Teď už víme, že bychom se bez přehrady obešli,“ cituje deník New York Timestechnika Leopolda Gómeze, který na stavbě pracoval.

Maléry v pralese

Vodní elektrárna Coca Codo Sinclair je největším vodním dílem v šestnáctimilionové rovníkové zemi. Úvěr na ni poskytla státní Čínská exportní a importní banka. Postavila ji čínská firma Sinohydro která na stavbě zaměstnala převážně Číňany, což také bylo podmínkou úvěru.

Zařízení je v provozu tři roky a Ekvádorci se jím nechlubí. Vodní dílo neoslavuje ani prezident s ideálním křestním jménem pro levicového politika – Lenín (příjmení Moreno). Jeho ministři si stěžují, že nesplnilo očekávání a zemi přineslo víc problémů než řešení.

Elektrárna, která vznikla jako součást čínské iniciativy „Going Out“ (nebo také „Going Global“), latinskoamerické verze nové Hedvábné stezky, měla elektřinou zásobovat tři čtvrtiny státu. Její kapacita 1500 megawattů je však kvůli technickým problémům využívána jen z poloviny. Ekologové zoufají ze škod na deštném pralese a justice se zabývá korupcí, se kterou byla zakázka spojena.

Co víc, energetický projekt významně přispěl k tomu, že ekvádorská vláda tonoucí v dluzích musela požádat Mezinárodní měnový fond o záchranné lano.

Pryč od strýčka Sama

Přehrada byla postavena za 2,6 miliardy dolarů (zhruba 60 miliard korun). Čínská banka poskytla půjčku 1,7 miliardy se splátkami rozloženými na patnáct let a sedmiprocentní úrokovou sazbou.

Pro srovnání: Podle studie proveditelnosti ministerstva dopravy by Zemanův sen, projekt Dunaj-Odra-Labe, potřeboval investici 582 miliard korun. Na kanál Dunaj-Odra by postačilo 281 miliard.

Takže jedna přehrada by vlastně neměla být pro šestnáctimilionový Ekvádor nic kolosálního a nezvládnutelného. Jenže Coca Codo nebylo jediné vodní dílo. Za čínské úvěry postavili Ekvádorci dalších šest (menších) přehrad. Kromě toho za ně stavěli silnice, mosty, zavlažovací systémy, nemocnice, vládní budovy, školy… prostě kdeco.

A Číňané ochotně půjčovali. Nezajímalo je, jestli si to Ekvádorci můžou dovolit, jestli budou schopni splácet. Celková výše zadlužení Ekvádoru vůči Číně se tak vyšplhala na 6,5 miliardy dolarů. A státní dluh vůči HDP se dostal nad 45 procent.

Většinu peněz si mezi lety 2007 až 2017 půjčily vlády bývalého prezidenta Rafaela Correy, stoupence socialismu 21. století, který zavedl ve Venezuele Hugo Chávez. Correovým cílem bylo vyvést Ekvádor z americké sféry vlivu. A tak ji zavlekl do čínského poručí.

O některé úvěry požádaly jeho kabinety jen proto, aby byly schopny splatit dřívější úvěry poté, co poklesly ceny ropy. A rovněž nynější ekvádorský prezident Moreno, který nastoupil do funkce před dvěma lety, už loni v prosinci prosil v Pekingu o nové úvěry na staré úvěry ve výši 99 milionů dolarů. Dostal je.

Tonoucí se MMF chytá

Číňané také splátkový režim Ekvádorcům „změkčili“. Snížili jim povinné množství ropy, kterou Ekvádor – kromě dolarů – platí říši středu úvěr. Dřív museli Ekvádorci odvádět 90 procent těžby, za kterou jim Čína platí diskont, teď „jen“ 80 procent.

Ani to ale Ekvádor nezachránilo před rychle rostoucím deficitem rozpočtu. Ekvádorská ekonomika balancuje na hraně recese. Loni ve čtvrtém kvartálu vzrostla meziročně o pouhých 0,1 procenta a v rozpočtu na rok 2019 nenašla vláda v Quitu finance na splátky dluhu. Proto požádala o pomoc Mezinárodní měnový fond, který jí v březnu schválil půjčku 4,2 miliardy dolarů.

Jednotlivé tranše jsou ale vázány na tvrdé podmínky, které se levicové vládě musí zajídat. Kabinet musel například zrušit dotace paliv, o tisícovku snížit počet státních zaměstnanců a zvýšit některé daně. A paradoxně vyletěla nahoru cena elektřiny, kterou měla vodní díla v čínské režii snížit.

Konec líbánek

Cesta od strýčka Sama k čínskému draku neměla pro Ekvádorce šťastný konec.

Ekvádorský ministr energetiky Carlos Pérez nedávno bez obalu varoval další státy před čínskými úvěry: „Čína využila Ekvádor ke svým cílům. Její strategie je jasná – chce převzít kontrolu nad zeměmi, kterým nabízí pomoc.“

Ekvádorské líbánky s Čínou skončily. Dluhy však zůstávají.