Nějaká lekce potká totiž dnes a denně snad každého. Například minulý týden hloubali čeští odboráři z odborového svazu KOVO, čím to je, že lumpi kapitalističtí rafinovaně zneužívají sociální systém, který má sloužit nebohým utlačovaným pracujícím. Přitom odpověď je jednoduchá - vyhovuje to oběma stranám. Zaměstnavatelé dají svým zaměstnancům výpověď a ti si zajdou na pracák, kde vyfasují podporu v nezaměstnanosti a stát za ně začne platit povinné pojištění. Pak se vrátí do práce, kde pracují formou dohody o díle a dostávají odměnu v zákonem tolerované výši čtyři tisíce korun. Nakonec mají stejně jako předtím a jejich zaměstnavatel stále dýchá a je schopen vyrábět a prodávat, místo toho, aby vyplatil odstupné a zavřel krám a zaměstnance nechal na dlažbě.

Odboráři se tomu moc diví a žádají nápravu. Například tak, že stát začne oficiálně přispívat podnikům na platy. Odhlédněme od toho, že je to vlastně ekvivalent současné, jimi kritizované praxe, a přiznejme, že jak tenhle neřád, tak návrh odborářů ohrožuje stabilitu veřejných financí, protože buď zaměstnanci žijí z dávek a zaměstnavatelé neodvádějí za jejich práci pojistné, nebo se to děje legálně formou dotace ke mzdě. To je sice administrativně o něco méně náročné, ale náklady budou zhruba stejné.

Přitom onen ďábelský učitel zná hned několik osvědčených a funkčních řešení. Jedním z nich je zrušení podpor a sociálních dávek. Dotyčný dělník, když dostane padáka, tak nic nedostane a musí si najít jinou práci, takže nebude mít kdy makat načerno. To je řešení u nás asi neprůchozí, byť v mnoha zemích světa úspěšně a dlouhodobě aplikované. Ale my jsme v Evropě, ač někteří škarohlídi stále tvrdí, že Orient začíná už u karlínského viaduktu v Praze.

Druhou variantou je zrušit odstupné, dát lidem slušnou podporu podmíněnou tím, že si opravdu usilovně hledají práci nebo zdarma pracují pro obec, takže nemají šanci švindlovat. Zaměstnavatel se pak nebojí vzít jich pár do práce, když sežene zakázku a nic ho nenutí riskovat práci načerno, protože když zakázku dodělá a nepřijde nová, může dělníky zase bez dodatečných nákladů propustit. Tak to funguje třeba v socialistickém Dánsku.

Naši odboráři se však zřejmě od svých dánských kolegů učí jiné pověstné dovednosti. Krize jim dává dost šancí pochopit, jak ekonomika funguje a jak nefunguje, ale pořád to není na líp než na čtyři minus.

Kachna není muflon

Dost podobně s chápáním jsou na tom zemědělci. Lidé v Evropské unii pijí málo mléka a mažou si chleba máslem jen tence. Přitom kvóty na výrobu mléka stouply, takže se ho dělá moc a je levné. A tak budou demonstrace od Laponska po Algarve. Je to přitom něco přes rok, co se ho dělalo málo a čtvrtka másla měla stát dvě eura. Jaksi nám to bruselské plánování dopadá tak trochu jako to naše známé socialistické z RVHP. Však on taky každý sedlák ví, že když něco vypadá jako kachna, kejhá to jako kachna, chodí to jako kachna, tak to obvykle nebývá muflon.

A přitom je to tak prosté, milý Watsone, stačí zrušit kvóty. Mléka se během chvilky bude vyrábět akorát, stejně jako to zvládneme v případě toaletního papíru, a nikdo nebude spekulovat, jestli má litr stát ve výkupu deset, nebo sedm korun, protože ho budou vyrábět ve velkém jen ti, co to umějí i se ziskem za pět. Zbylí sedláci pak mohou pěstovat třeba brambory, protože to, co se do našich obchodů dováží z Egypta či Izraele, se fakt hodí tak akorát jako krmivo pro prasata.

Těch je mimochodem pro změnu zrovna teď málo. Tedy těch opravdových čtyřnohých.

Nakonec traktor stojí u nás stejně jako na Novém Zélandu, kde je mléko dvakrát levnější, tak s čím má mít sedlák problém?

Že to neprojde, protože se na tom EU nedohodne?

Asi ne, ale pak se nedivme, že s tou krizí před karlínským viaduktem to bude asi trochu horší než za ním.

MfD, 22.6.2009