Starost Jiřího Havla (HN, 4.1.2007) o vyrovnanost veřejných rozpočtů je dojemná. Co ale udělal někdejší vicepremiér pro ekonomiku ve své funkci pro to, aby státní kasa nezela prázdnotou? Nic. Proto jeho příspěvek do diskuse nelze považovat za upřímný.

Schodek rozpočtu ve výši sto miliard korun v situaci, kdy česká ekonomika roste 6 % ročně, je tragédie. Popírá to doporučení všech ekonomických teorií – monetaristických i keynesiánských. Jaký je asi strukturální schodek rozpočtu? 150 mld. Kč? Nebo větší? Hospodářství může zpomalit během pár měsíců. S čím bude hospodařit český stát potom?

Dědictví vlád sociální demokracie je nepopiratelné. Když dnes zástupci ČSSD kritizují novou vládu premiéra Topolánka, že neprovádí odpovědnou rozpočtovou politiku, je to podobné, když zloděj křičí „chyťte zloděje“. Vlády ČSSD prokázaly malou odvahu do rozpočtu pořádně říznout. Jejich rozpočtová politika byla více než lehkovážná.

Politická nestabilita bohužel nedává příliš nadějí ke změně. Tlak na předčasné volby způsobuje, že jsme uvízli v předvolební fázi politického cyklu. V permanentní volební kampani žádná vláda není ochotna škrtat výdaje a raději rozhazuje. ČR potřebuje stabilní většinovou vládu, nejlépe na celé volební období. Jinak se z věčné volební kampaně nevymaníme.

Pastelkovné, jemuž se Jiří Havel vysmívá, je jistě v celkovém rozpočtu marginálie. Jenže právě z takových kapek se moře státních dluhů skládá. Závažnější bylo zdvojnásobení rodičovského příspěvku, porodné, nové životní minimum a zbytečně štědrá valorizace důchodů. Jen v příštím roce spolknou sociální dávky navíc 69 miliard korun.

Od představitelů sociální demokracie vyznívají výzvy k odpovědnému hospodaření jako plamenná řeč teroristy o lásce k bližnímu. Právě za vlád ČSSD se rozpočet propadl do hlubokých deficitů. Mírné snížení daní spojené s radikálním řezem na výdajové straně je tak jediné správné řešení.

V nedávných reformách Paktu stability a růstu se členské státy shodly, že příznivé fáze hospodářského cyklu představují jedinečnou příležitostí ke konsolidaci veřejných financí. Zakotvily dokonce do Paktu povinnost provádět v těchto obdobích ambicióznější rozpočtovou konsolidaci. Vlády sociální demokracie tento závazek ignorovaly.

Pokud se výdajová strana státního rozpočtu rychle nereformuje, nebudeme plnit maastrichtská kritéria ani v příštích letech. Jelikož deficit veřejných rozpočtů překročí cílovou hodnotu 3,3 % HDP stanovenou pro rok 2007, hrozí i negativní hodnocení ze strany Evropské komise včetně sankcí.

Ztráta reputace (snížení ratingu ČR mezinárodními ratingovými agenturami, rizika pro náklady obsluhy veřejného dluhu, pro vývoj na finančních trzích a pro zvýšení rizika fluktuace kurzu měny) může vést až k finančnímu postihu, např. zastavení čerpání prostředků z Fondu soudružnosti – celkem 44 mld. Kč.

Nedodržení cesty snižování schodku veřejných financí, které si ČR sama stanovila v konvergenčním programu, není šťastné, poněvadž vede ke snížení důvěryhodnosti země s následnými dopady na hodnocení všech ekonomických subjektů. Zbytečně si snižujeme manévrovací prostor pro přijetí eura.

Nabízí se kacířská otázka, zda by spíše než státní rozpočty se schodkem sto miliard korun nebylo lepší rozpočtové provizorium, za něhož by příjmy i výdaje zůstaly fixovány na úrovni předchozího roku. Bylo by to sice kruté, ale alespoň by to přinutilo všechny hledat úspory a ořezat výdaje.

Rozpočtovému plýtvání je třeba říci rázné ne. Představitelé sociální demokracie by měli raději mlčet a pokorně hlasovat pro rozpočtové škrty z dílny ODS.

Autor působí v Centru pro ekonomiku a politiku