Dodnes většina lidí věří tomu, že boj za zrušení otroctví byl veden v zájmu otroků. Realita je však jednodušší.

V druhé polovině devatenáctého století průmyslový sever USA potřeboval flexibilní pracovní sílu. Vlastnictví otroků bylo pro vyspělejší výrobu neekonomické. Zaměstnance bylo možné najímat a propouštět, o otroka se jeho vlastník musel starat. Péče o život otroka byla nákladná, ale nezbytná, protože jeho smrtí vlastník přicházel o výrobní prostředek. Když zemře hlady svobodný zaměstnanec, nemá to na ekonomiku žádný vliv. Primární cíle boje za svobodu otroků byly ekonomické, a proto byl tento boj úspěšný. Boj za svobodu otroků byl vlastně bojem za dosahování vyšších zisků.

Zvýšení flexibility pracovní síly a sjednocení rozsáhlého území, které se tím zbavilo rizik válečných konfliktů, způsobilo prudký ekonomický rozvoj USA.

V Evropě byla motivy zrušení nevolnictví podobné a měly i stejné pozitivní důsledky na dynamiku ekonomického růstu. Evropa však na rozdíl od USA byla neustále zmítána válečnými konflikty. Rozhodujícím faktorem vítězství byla početní převaha. Z toho důvodu se většina úspěšných panovníků starala o efektivní namnožení a přežití svých nevolníků, kteří byli v armádě využitelní. Zrušení nevolnictví stejně jako zrušení otroctví však vedlo k poklesu množení a rozsáhlému svobodnému umírání hlady. Z ekonomického hlediska je tento jev naprosto nepodstatný, spíše užitečný, ale z vojenskostrategického pohledu byl nižšší přírůstek obyvatelstva nevýhodou.

Strategický význam rychlého množení lidí si na konci devatenáctého století uvědomil Otto von Bismarck a vytvořil sociální systém. Systém přenesl ekonomickou zátěž péče o momentálně neužitečné na všechny vrstvy obyvytel. Ekonomický rozvoj vytvořený systém zpomalil, ale vytvořil dostatek lidských zdrojů pro válečné konflikty, ve kterých je využitelný téměř každý. Boj za sociální spravedlnost byl vlastně bojem za zvýšení počtu potenciálních vojáků.

Početní stavy vojsk byly důležité i ve dvacátém století, i když nebyly díky dokonalejším zbraním zcela rozhodujícím faktorem. Význam počtu vojáků pro válečné vítězství klesl až v době rozšíření zbraní hromadného ničení.

Pod záminkou sociální spravedlnosti vznikl i Sovětský svaz, který byl úspěšný pouze do té doby, dokud byl schopen uplatňovat svůj potenciál obrovského počtu lidí, které dokázal efektivně produkovat a udržovat při životě. Vítězstvím v druhé světové válce získal Sovětský svaz významnou kořist včetně zdrojů stálých příjmů z dobytého území. Stálo ho to pouze pár desítek milionů lidských životů, které dokáže ve svém systému snadno vyprodukovat. USA se na vítězství SSSR v Evropě také významně přiživily a ulouply si tučnou kořist, kterou před Sověty uhájily jen díky svému vyzbrojení atomovým arzenálem.

Boj však pokračoval, ale jinými prostředky, význam hloupých lidských mas stále klesal. Mnohem důležitějším faktorem získávání zdrojů se stal rozvoj techniky a obchodu. Přestože se socialistické státy snažily minimalizovat náklady na chov lidí, nedokázaly konkurovat zemím používajícím systém založený ma individuální odpovědnosti jedinců. V takzvaně demokratických systémech sice klesala porodnost, ale prudce rostla produktivita. Celková výkonnost ekonomik demokratických zemí umožnila financovat rozvoj vojenských technologií a investic v rozsahu, kterým socialistický chovný tábor nedokázal konkurovat.

Třetí světová válka v podstatě už byla, a my jsme byli na straně poražených. Lidé si toho nevšimli, protože se mylně domnívají, že cílem válek je zabíjet a ničit, ve skutečnosti je však cílem válek získávání kořisti a zdrojů pravidelných příjmů z ovládnutých území. Dnes už k dosažení mocenských cílů není nezbytné použití vyzbrojených armád.

V současné době je rozhodujícím faktorem úspěšnosti ekonomická síla. Za peníze lze pořídit i tu nejmodernější techniku všeho druhu. Národy lze snadno zotročit tím, že jsou pod různými záminkami uvrženy do dluhů. Koncem dvacátého století se finanční tok válečných reparací z Japonska do USA obrátil na finanční tok úroků ze světa do Japonska. Třetí světovou válku vyhrály USA, ale nejvíce na ní vydělalo Japonsko, SAE a další věřitelé, u kterých se USA a jejich spojenci zadlužily.

Důsledkem zmíněné ekonomické války odehrávající se zejména v Evropě nebyla smrt milionů lidí, ale břemeno odpovědnosti za životy neužitečně namnožených mas, které získávají postupně rozhodující vliv na řízení států. Všechny produktivní složky společnosti jsou nuceny poskytovat stále komfortnější péči málo produktivním nebo neproduktivním masám. Evropské státy a jejich obyvatelstvo nedokáží produkovat dostatek zdrojů, potřebných pro požadovaný způsob života a propadají se do stále rostoucích dluhů. Úroková a splátková zátěž získává stále větší podíl na státních rozpočtech a pravidelně plyne směrem k novým vítězům stejně jako zisky z firem, které tito vítězové na „dobytém“ území získali či vytvořili.

Nevím sice přesně, jak vývoj bude pokračovat, ale domnívám se, že čtvrtá světová válka už začala a odehrává se převážně v ekonomické rovině. Spojené státy jsou sice stále nejsilnější ekonomikou, ale jsou již také nakaženy sociální iluzí, která jejich ekonomiku stále více rozkládá. Nezadržitelně ztrácejí tempo růstu stejně jako Evropa a jejich vliv na světovou ekonomiku postupně slábne. Jiné ekonomiky rostou a například do Číny už neproudí jen miliardy dolarů a eur za zboží, kterým zaplavují svět, ale už i splátky úvěrů a úroky. Navíc k nim proudí také zisky z firem, které nakupují po celém světě stále rostoucím tempem. Je jen otázkou času, kdy k nám přestane proudit zboží, protože už nám na ně nikdo nepůjčí, platit však budeme muset dál, ale úroky z dluhů.

V moderní válce není pro získání kontroly nad nepřítelem zapotřebí vojáků a raket, daleko účinnější je získání kontroly nad jeho ekonomikou a obyvatelstvem mírovými prostředky.

Iluze sociální spravedlnosti reprezentovaná současnou formou demokracie je nezadržitelnou cestou do novodobého otroctví, založeném na splácení dluhů, které postupně dosáhnou výše, při které všechny platby pokryjí pouze úroky.