Budoucí ekonomika by měla být "exponenciální ekonomikou" poháněnou inovacemi. Inovacím v tržním prostředí však lidé bohužel dosud příliš nerozumí.

V dynamicky se vyvíjejícím prostředí se mění jak výrobky, tak organizace, které je produkují. Buďto jsou organizace schopny se adaptovat a rozvíjet, nebo jsou v procesu přirozeného výběru nahrazovány jinými. Organizační uspořádání souvisí s výrobkovou inovací, ale jinak, než bylo příliš zjednodušeně vyvozováno z Valentovy teorie inovačních řádů.

Větší úspěšnost americké ekonomiky oproti evropské je odvozována od toho, že v Americe dochází k větší obměně firem na špici pomyslné pyramidy největších podniků. O tom se můžeme dočíst i v oficiálních dokumentech Evropské komise (Action Plan: The European Agenda for Entrepreneurship. 2004). Americký profesor C. M. Christensen také vysvětluje, že úspěch japonské ekonomiky v 70. a 80. letech minulého století byl dočasný proto, že japonská ekonomika později ztratila svoji pružnost: V Japonsku (na rozdíl od USA) "se v 90. letech přestalo točit kolo tzv. rozvratné inovace (disruptive innovation)". Rozvratná inovace byla pojmenována dle toho, že rozvrací stávající strukturu odvětví, tzn. že dříve malé a neznámé podniky střídají ve vedoucí pozici podniky zavedené (viz případ firmy Microsoft versus IBM). Přitom změnu přivodí zpravidla technologie, které jsou v počátku jednodušší, levnější a začínají na nezajímavém trhu pro velké zavedené firmy. Proto jsou zpočátku přehlíženy.

Inovace

Inovace v jakékoliv ekonomice jsou především o iniciativě zdola, nikoliv jen přikazování seshora. Poměrně nová firma Google dává svým zaměstnancům 20% pracovního času na hledání nových řešení bez udání směru. Dlouhodobě úspěšná inovační firma 3M dávala již po dobu několika desetiletí svým inženýrům a výzkumníkům 15% času na hledání firemní budoucnosti. Moudrost nepřichází vždy jen seshora. První osobní počítač firmy Apple, radikální inovace která spustila celé nové odvětví ekonomiky, vznikl na té nejnižší možné úrovni řízení, byl sestrojen totiž v garáži.

K tomuto dlouho kontrastovalo přetrvávající ustrnulé myšlení v některých direktivně řízených českých organizacích, jak průmyslových, tak administrativních, a také na vysokých školách ekonomického směru. V časopise Ekonom č. 41/2005 se k hodnotě minulé ekonomické kvalifikace vyjadřuje například i generální ředitel společnosti Glaverbel Štěpán Popovič:

"V 80. letech jsem si sice udělal na VŠE kandidaturu, ale o tržním hospodářství jsme nic netušili. Vše, co se týkalo finančnictví, marketingu, prodejů, strategie, nám bylo zcela cizí. Tušili jsme, že když nenajdeme silného zahraničního partnera, který zde bude chtít vyrábět, tak jsme skončili."

Popovič nezahrnul do svého výčtu oblast inovací, která byla také vnímána dle poměrně primitivních teorií (či manažerských předpokladů). I zde je patrný vliv předchozí centrálně plánovité (netržní) ekonomiky. O naivně mylném předpokladu i pro socialistickou ekonomiku psal ve své knize "Souboj mozků v řízení" z roku 2004 Jaroslav Jirásek (s. 168, pozn. č. 70):

U nás zavedl originální vzestupnou kategorizaci inovací František Valenta. Pár roků byly podniky povinny vypracovávat plány inovací podle kategorií jako součást ročních a pětiletých plánů. Konec tomu přivodilo rozhodnutí, že na každém stupni řízení hospodářství mají vypracovávat sobě přiměřené inovace, nejnižší v dílně, nejvyšší na ministerstvech. Záhy se obnažila pochybnost takového byrokratického postupu.

Starší čeští manažeři i teoretici managementu museli během let projít velkou změnou myšlení (a proto by zmíněnou Jiráskovu knihu zřejmě bylo vhodné přejmenovat ze "Souboj mozků" spíše na "Souboj v mozku"). Naproti tomu některé začínající české podniky dosáhly až nečekaných mezinárodních úspěchů. Šlo často (nikoliv výhradně) o firmy řízené mladými českými manažery, které se nevázaly na "privatizační" tuzemské podnikatelské prostředí, ale využily globálních podnikatelských příležitostí. Například firma NetBeans, podnikající v oblasti IT, se prosadila na zahraničních trzích výrobkovou inovací na základě perfektně provedené globální marketingové strategie.

Význam technických a technologických inovací a jejich adekvátního řízení v budoucnosti poroste. Dle bývalého technického ředitele firmy Microsoft, N. Myhrvolda (viz Technology Review, June 2002) by měla být budoucí ekonomika "exponenciální ekonomikou", protože již dnes existuje alespoň tucet technologií, které nabízejí zlepšování parametrů dle exponenciální křivky (jako tomu bylo například u počítačových procesorů). Jak se nejlépe připravíme na budoucnost, která nás nemine?