Velkou slávu, která provázela příchod společné měny záhy vystřídalo rozčarování. Jistě, euro má své výhody zejména v tom, že není zapotřebí navštívit směnárnu při cestě za hranice domácího státu a lze s ním platit po celé EU a že se obchody uskutečňují v této měně. Tím ale veškeré výhody končí.

Hlavní nevýhodou přechodu na euro byl fakt, že při přechodu na tuto měnu zboží při přepočtu ve všech státech zdražilo. Prakticky se zakonzervoval stav před přechodem na společnou měnu, kdy už nebylo možné promítnout větší růst ekonomiky na výhodnějšího kursu vůči ostatním státům. Posun byl možný už jen většími platy, k čemuž zas tak velká vůle nebyla.

Státy eurozóny se zřekly možnosti pomocí měny regulovat svou ekonomiku a právě tato nemožnost byla jedním z důvodů, proč se Řecko ocitlo tam, kde je. Státy, které přešly na euro se staly zranitelnějšími a důkazem toho mohou být právě problémy celé eurozóny v souvislosti s neodvratitelným krachem Řecka.

Zadlužené státy táhnou ke dnu celou EU a ne jen státy eurozóny. Záchrana Řecka si doposud vyžádala náklady přesahující 200 miliard eur, to je v přepočtu 4,8 bilionu korun. To je více než 1 a půl roční HDP Česka. Záchranný fond se má kvůli dalším problémovým státům navýšit až na bilion euro.

Předlužené státy tak zadlužují i ostatní a chuť sanovat cizí dluhy klesá. Už vznikly plány na "supereuro", kterým by měly platit ty lepší státy v EU, zatímco ostatní státy v EU by měly své národní měny. Každopádně EU stojí na rozcestí a dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým.

Například současný nákup španělských a italských dluhopisů Evropskou centrální bankou, který je v příkrém rozporu se všemi pravidly. ECB se musí podle Maastrichtské smlouvy starat výhradně o měnovou a cenovou stabilitu v Evropě a vůbec se nesmí plést do rozpočtové politiky.

V praxi to znamená, že EU začala nakupovat vlastní dluhy a jak je takový krok nepřijatelný je snad nabíledni. Plán na vydání společného evropského dluhopisu ještě víc dluhy eurozóny prohloubí. Státy, které mají problémy a táhnou ostatní dolů by se měly vrátit ke své vlastní měně. Jedině tak se dokáže EU vyhnout celkovému bankrotu.

Politici EU hledají zoufalé cesty a vymýšlejí jednu pitomost za druhou. Vzhledem k reálnému nebezpečí, že nám úpravou Lisabonské smlouvy kvalifikovanou většinou EU nařídí ihned po splnění maastrichtských kritérií zavedení eura a tím pádem povinnost podílet se na sanování krachujících států, bude v našem zájmu oddálit přijetí eura co nejdál.

Může to mít jedině pozitiva. Koruna vůči euru dlouhodobě stoupá a pokud bude ještě za nějaký čas euro existovat, bude náš stát na euro přecházet za výhodnějších podmínek. Osobně si myslím, že euro se blíží na konec své krátké cesty.

Buď bude euro existovat jako "společná měna" vedle hlavních národních měn jako výsledek součtu ekonomik všech států EU, anebo nebude existovat vůbec. Snaha o resuscitaci eura je víc než nákladná a přesahuje možnosti celé EU.

Nápad, že by bylo jen pár států se "supereurem", je stejně hloupý jako nalévané miliardy do krachujících ekonomik. Euro je na konečné a čím dřív to evropští představitelé pochopí, tím lépe pro celou EU. Na celý projekt doplatí totiž jen a jen daňoví poplatníci, politici rozhodí rukama a zajistí si teplé místečko v nějakém naprosto nepotřebném a bohatě placeném výboru při EU.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora.