... prostě to zařídíme!

Pod taktovkou ministra financí probíhá dramatické zesložiťování již tak složité daňové administrativy. A Brusel za to opravdu nemůže. Česká republika chce získat prvenství v komplikovanosti …

Člověk je tvor soutěživý, to si přiznejme. Ve chvílích, kdy naši sportovci vítězí, máme radost. V ulicích se objevují české vlajky a národ plesá. Rok 2014 však nebyl pro fanoušky českého fotbalu ani hokeje moc dobrý.

Neklesejme na mysli. Máme i jiné sporty. Ministři financí všech zemí spolu také hrají jednu zajímavou hru. Jmenuje se Administrativní náročnost daní. Zatím z ní není olympijský sport. Škoda, Česká republika v ní má celkem našlápnuto.

V roce 2013 jsme v této hře obsadili 22. místo na světě!^[1] Mít nejkomplikovanější systém na světě je v konkurenci států Latinské Ameriky docela těžké i pro naše chlapce. A to i přes více než 100 novelizací Zákona o daních z příjmů. Brazílie holt není dobrá jen ve fotbale. V Evropě jsme zatím druzí.

Nebojte, blýská se nám na „lepší“ časy! Bude líp!

Vláda nám třeba od příštího roku připravila třetí sazbu DPH. Jaký dopad to bude mít?^[2] Pro obchodníky desítky hodin práce navíc. Já vím, kdo nechce podnikat a nemá na to, tak ať to nedělá. To se možná říká na poradách ministra a náměstků.

Registrační pokladny. Malinko prodloužíme dobu prodeje. Budou muset být stále online a každý, jakkoli drobný prodej za hotové bude muset dostat unikátní kód z počítačů Ministerstva financí. Ministr bude vědět naprosto přesně, co se kde děje a za kolik se toho prodá v každé poslední trafice a opravně obuvi. Neumím si představit, jak přesně tohle pomůže podnikateli. Vzpomínám na registr aut, čekám kolaps a nakupuji železnou zásobu potravin.

Ale to není dost. Vyhrávat se musí. A tak od roku 2016 bude podle vládního návrhu zavedena měsíční povinnost zasílat hlášení o DPH pro všechny plátce. Optimisticky odhadované náklady podle vlády jsou 1,4 mld. Kč. Tedy 460 Kč na jednu firmu měsíčně. Navíc nestačí stresovat se čtyřikrát ročně. Dvanáctkrát ročně, náš milý poplatníku. Chceš něco dělat nebo ne? No tak vidíš. Všechny doklady nám měsíčně pošleš. Pro kontrolu. Je to vlastně pro tvé dobro.^[3]
My máme ve vesnici jednu prodejnu. Až ji zavřou, senioři a maminky budou mít smůlu.

Myslel jsem, že chceme, aby naši podnikatelé přemýšleli nad tím, co vyrábět a tvořit. Jak lidi zaměstnat. Na to ale prostě budou mít méně času. Půl dne v měsíci navíc stráví účetnictvím a jeho kontrolou.

Ministerstvo chce vyhrát jinou soutěž. Z celé Evropy tráví české firmy druhé největší množství času řešením daní. A my se s druhým místem nespokojíme! Evropskou soutěž vyhrajeme a Bulharsko porazíme!

Kdo to oslaví? Já určitě ne.

^[1] http://data.worldbank.org/indicator/IC.TAX.DURS
^[2] Malinká poznámka - od 1. 1. 2013 platí povinnost firem ověřovat „nespolehlivé firmy“, aby nedocházelo k úniku DPH. Skoro dva roky po zavedení je v rejstříku 142 firem. Kvůli tomu české firmy musely upgradovat účetní software a na rejstřík posílají desetitisíce dotazů denně. Daňový dopad je nula.
^[3] Místo snížení a sjednocení daně z přidané hodnoty (a tím i zamezení daňovým manipulací přesunem zboží mezi skupinami), přidáme sazbu další. Protože proč ne? Možná se to zdá jako prkotina, ale jak říkají Angličané, ďábel se skrývá v detailech. Menší obchody dnes například markují zboží barevnými nálepkami (aby pokladní věděla, pod kterou DPH to má namarkovat), případně složitě vypočítávají, kolik zboží prodají v které skupině, na základě měření a odhadů. Ti na to doplatí samozřejmě nejvíce (nový povinný kasovní systém práci v tomto neušetří). Sazba způsobí obchodníkům jednu bolest hlavy navíc a desítky člověkohodin práce.

Autor je místopředseda Svobodných