Letošní léto se do povědomí mnoha z nás mimo jiné zapíše jako období nevídaného sucha a čas devastujících požárů. Po Řecku převzala ohnivou štafetu Kalifornie, zatímco největší požáry v moderních dějinách sužují rovněž severské Švédsko.

Existují příběhy, na které lze zapomenout jen stěží. Například příběh Řekyně popisující, kterak se jí podařilo na poslední chvíli uniknout do rozbouřeného moře. Nebo plačícího amerického muže, neustále opakujícího, že mu vnuk volal asi desetkrát do auta, aby si pro ně přijel. Při posledním volání již oheň pronikl do zadní části domu, ve kterém uhořela celá jeho rodina…

Nemá cenu diskutovat o nevyčíslitelnosti hodnoty lidského života. Zároveň je ovšem realita taková, že pokud vezmeme v potaz data z USA, stávají se lesní požáry ve stále větší míře závažným problémem světové ekonomiky. Náklady na potlačení „aktivit“ červeného kohouta vyšly USA v letech 2000 – 2017 na třináct miliard dolarů! Aritmeticky vzato, jedná se o cca 1,2 miliardy dolarů ročně, což se rovná cca polovině plánovaného státního deficitu České republiky v letošním roce. Pochopitelně, rozpočet USA tuto částku bez problémů snese, nejspíše však bude hůře. Zatímco se totiž v roce 2015 vyšplhaly náklady poprvé přes hranici dvou miliard, loni se jednalo o takřka miliardy tři. Analýzy pak poukazují na to, že ve srovnání s 80. lety minulého století, se v posledních letech vyskytují stěží kontrolovatelné požáry lesních porostů v západních státech USA až pětkrát častěji. A pětinásobná je pak i délka jejich trvání.

A bohužel se nejedná ani zdaleka pouze o problém nejsilnější ekonomiky světa. V roce 2015 pustošily ničivé požáry kromě Aljašky rovněž Indonésii. Následující rok hořelo v Kanadě 1600 kilometrů čtverečních. Pro ilustraci, jedná se trojnásobek rozlohy Prahy. Naštěstí, alespoň v tomto případě zaúřadovala příroda pozitivně, když proti ohni a jeho věrnému spojenci větru „vyslala“ prudký déšť. Stejný rok bojovali s rozsáhlými požáry také v Portugalsku a ve Španělsku. Loni zasáhly nejničivější požáry v historii Chile.

Vypálené domy a lesy však nepředstavují v nejbližší budoucnosti jediné ekonomické strašidlo. Požáry zabíjí prostřednictvím znečištěného ovzduší, zhoršují plicní onemocnění, způsobují problémy rovněž v případě zdravých jedinců. Vedle mrtvé zvěře s sebou nesou požáry lesních porostů rovněž zvýšené riziko povodní. Ztráta vegetace v důsledku požárů a neschopnost spálené půdy absorbovat vlhkost, mohou způsobit v nižších polohách ničivé povodně.

Ačkoli mám opravdu hodně daleko k rigidní zelené ideologii, věřím teoriím o nemalém podílu klimatických změn na zvyšující se četnosti požárů. Na druhou stranu, větru a dešti neporučily dokonce ani jiné „kapacity“, než jsou dnešní zelení. Přestože bych se v tomto ohledu velice ráda mýlila, obávám se, že v případě ohně tomu nebude jinak. Proto tvrdím, že pokud lze vůbec v případě požárů hovořit o štěstí, bude toto přát připraveným. A výše připravenosti by snad měla být přímo úměrná bohatství ohnivým živlem napadené země. Zdá se, že peníze umožní efektivně „bombardovat“ požáry stíhačkami Gripen, jak se tomu stalo před nedávnem ve Švédsku. Nebo organizovat efektivní evakuace obyvatelstva, což je dva roky starý případ Kanady.

Jistá, životem prověřená moudrost praví, že každé zlo může být k něčemu dobré. Při vzpomínce na plačícího amerického dědečka ovšem zastávám názor, že se v tomto případě jedná o výjimku potvrzující pravidlo.

Převzato z blogu se souhlasem autorky.