protože pravidelně čtu Neviditelného psa a Vaše komentáře a protože mi taky není jedno, co se zde děje (a nechtěla bych odsud utíkat), nedá mi a zareaguji na Váš komentář Upozornění vidličkou do oka. Máte pravdu. Akce Agrární komory je hyenismem a teroristickým aktem, tak jako každá akce, která si bere nevinné lidi za rukojmí, ať už je zabíjí nebo drží ve vedru na dálnici. Princip je stejný.

Ale: Agrární komora není české zemědělství. Agrární komora je lobbistickou organizací určité skupiny českých zemědělských podnikatelů a určitě nehájí zájmy všech českých zemědělců. Protože také pracuji v zemědělství a myslím si, že tak trošku vidím i do problematiky zemědělských dotací, je mi smutno z formulace "Ze zemědělství se stalo parazitní odvětví". Je to velice zjednodušená a líbivá fráze, kterou často slýcháme. V devadesátých letech, po uvolnění cen a po provedení restitucí, zůstal jediným nezrestituovaným majetkem majetek prvorepublikových hospodářských družstev, zjednodušeně tehdejšího zpracovatelského průmyslu navazujícího na zemědělskou prvovýrobu. Navíc ceny výrobků z prvovýroby (masa, mléka, vlny, obilí atd.) zůstaly zmrazeny, takže zemědělci nesli na svých zádech tíhu ekonomické reformy. Není to fráze. Ceny vstupů do zemědělství jsou tržní a naprosto průměrný traktor dnes stojí tolik co Mercedes, ceny hnojiv, postřiků, veterinárních přípravků (mám jmenovat dál?) jsou na světové úrovni a každý výrobce si dobře hlídá, aby nezaostal za cenou konkurence. Nemluvím ani o cenách energií. Výkupní ceny zemědělců se od těch před dvaceti lety zas tak moc neliší, v některých případech jsou i nižší. Před deseti lety byla výkupní cena mléka kolem 8 Kč a na krámě stálo mléko asi 15 Kč. Dnes stojí mléko 25 až 30 Kč (myslím čerstvé plnotučné, ne vápenná voda v krabici) a cena pro zemědělce je podle oblasti kolem 6 Kč. Náklady zpracovatele a marže zpracovatelů a obchodníků tedy činí 400 až 500 % z ceny suroviny. Údaje o cenách si můžete vyhledat na stránkách MZe – zemědělská výroba – statistika. Navíc nás deptají naprosto nesmyslná nařízení, která jsou nám vnucována pod záminkou, že to vyžaduje Evropská unie. Někdy je to pravda, někdy jde o špatný překlad unijních předpisů, a někdy jde o skrytý nátlak lobbistických skupin, které by si taky rády z krajíce ukously.

No ano, já jsem ovčačka. V současné době se zuby nehty bráníme nařízení EU, které nám od 1.1.2010 přikazuje každé zvíře (i narozené jehně, které za čtyři měsíce prodám na jatka) označit elektronickým čipem v ceně asi 200 Kč, což činí třetinu z výkupní ceny jehněte. Toto nařízení vešlo v platnost ještě před naším vstupem do Unie a na jeho přijetí jsme neměli žádný vliv. Navíc asi bylo velmi šikovně uschováno v balíku dalších opatření, takže i staré členské státy z něj dnes bolí hlava. Zdůvodněním, proč se nadále na tomto nesmyslném opatření trvá, ačkoliv s ním zemědělci z Evropy nesouhlasí, je, že je ekonomická krize a fabrika, která čipy vyrábí, by musela propustit zaměstnance, které nabrala, když tento úžasný kšeft získala. Mezitím nám sem Austrálie a Nový Zéland dodávají chlazené jehněčí maso od svých zemědělců, kteří svá zvířata nemají nijak evidovaná a označená a nikomu to nevadí. Jenom nám, protože za této situace nemůžeme prostě být konkurenceschopní. To je jen malý příklad, v každém odvětví zemědělství narazíte na podobného kostlivce. Jsou nám vnucovány technologie, které nepotřebujeme a nikde jinde je nepoužívají, ale my bez nich nesmíme prodávat. Naši francouzští a angličtí kamarádi nám říkají, že naše normy na výrobu a prodej čerstvého masa jsou takové, jako bychom je jedli syrové.... Náš zemědělec je navíc úředníkem, který neustále hojným kontrolním orgánům sepisuje hlášení, kolik bobků jeho zvířata vyprodukovala, eviduje porody, prodeje a úmrtí ve stádě a za každé zaškobrtnutí v přebujelé agendě (např. ztracená ušní známka na pastvině) dostává patřičně po šlapkách, poněvadž na chudej lid musí být přísnost. To, co říkal pan Kalousek, nepostrádá tak úplně logiku. Když budeme mít stejné podmínky jako konkurence a nebude na nás neustále někdo parazitovat, nebudeme potřebovat dotace. Ale v našem prostředí slouží dotace jako prostředek, jak dorovnat výrobcům nerovné tržní prostředí. Protože ze zemědělství se opravdu zbohatnout nedá a pokud na potravinách je nějaký zisk, shrábnou ho zpracovatelé, služby a obchodníci. To, co nám stát vyplatí na dotacích, slouží zprostředkovaně jako dotace spotřebitele, výrobce a služby pro zemědělství. Zemědělstvím tyto prostředky pouze protečou.

Stejně tak jako nedostatečně vysvětlené poplatky ve zdravotnictví, i protesty Agrární komory zcela jistě pouze obrátí veřejnost proti zemědělcům. Ale situace v zemědělství a pro zemědělce zdravá není. Prosím, neříkejte nám, že jsme parazitní odvětví. Spíš přemýšlejte o tom, co bude s českou krajinou a s potravinami, až z naší oblasti bude jedno velké golfové hřiště a my, bývalí sedláci, tam budeme dělat strážce parkoviště a hajzlbáby.