Vyhrála CDU/CSU v čele s Angelou Merkelovou a zhruba 35 procenty, což jí vyneslo 225 poslanců. Teď jen musí sehnat někoho do holportu, aby získala většinu v Bundestagu. Proto se Angie usmívá tak kysele.

Sesterská liberální FDP taky vyhrála, protože oproti minulým volbám posílila. Jenže ani po sečtení jejich 10 procent a 62 křesel to na koaliční většinu v Spolkovém sněmu stačit nebude. Merkelová přesto křičí a mává pěstičkou:

"Sečtete-li hlasy CDU/CSU a FDP, získáte o 1,2 milionu hlasů víc než má SPD a Zelení. To nám dává jasné pověření sestavit vládu."

Jenže nyní vládnoucí SPD získala se svými 34 procenty jen o tři poslance méně, než CDU/CSU. Schröder máchá pěstičkou a křičí: "Ti, kteří se chtěli domoci změny v kancléřském úřadě, grandiózně ztroskotali. Cítím potvrzení, abych se postaral o to, aby v naší zemi v příštích čtyřech letech působila stabilní vláda pod mým vedením." No - grandiózně... Dost silná slova od druhého v pořadí. Ale možná prvního? Gerhard Schröder totiž náhle přišel s tvrzením, že CDU/CSU není strana nebo jedna frakce - ale že CDU + CSU je koalice. CSU kandiduje jen v Bavorsku. Koneckonců, sama Merkelová tvrdí: "CDU je nejsilnější stranou!" Ale bez CSU má pouze necelých 28 %!

Soukoaličníci SPD, bratrští Zelení, si udrželi asi 8 procent i bez "Spojenectví 90", ale jejich 51 poslanců na většinu pro Schrödera nestačí.

Nejvíce vyhrála nová Levice, protože má taky 8 procent a 54 poslanců. Jenže s minulými (a budoucími) komunisty nikdo nechce nic mít. SPD veřejně vadí dederónský komunista Gysi, ale odpadlík Lafontaine je vysloveně nepřípustný. Proto se nejspíš němečtí sociální demokrati s levicí nespojí.

Všichni tedy vyhráli, ale jaksi se neví, kdo bude vládnout. Když si sečtu počet poslanců, tak jich snad bude 614. Nebo 613? Zatím jsem neměl k dispozici konečná čísla. Ze zákona má Bundestag 598 členů, s možností zvýšit jejich počet. Před minulými volbami bylo 611 poslanců, po nich 603. Každý německý volič má totiž dva hlasy - jeden pro kandidáta a jeden pro partaj. Tím prvním volí 299 poslanců. Druhým hlasem se určuje celkový počet mandátů. Když má partaj více mandátů, než jí náleží podle poměrného systému, zůstají ji mandáty zachovány. Zvyšuje se počet poslanců! (To teda nevím, jak to dělají s lavicemi - aby některý bundesposlanec nemusel stát...) Zdá se, že když volič volí jinak "osobnost" a jinak partaj, že narůstá počet převisů.

A to ještě neproběhly volby v drážďanském obvodu. A - pochopitelně - ten, kdo v nich prohraje, bude křičet a pěstičkou mávat a obrátí se na Ústavní soud a vůbec se neví, jak tento soud rozhodne.

Takže kdo bude vládnout? Možná semaforová trojkoalice (rudí SPD+ žlutí FDP + zelení Zelení). Ať se ale Schröder dřív zeptá Paroubka, tedy Grosse, tedy Špidly, jaké je to rudé vládnutí s liberály v zádech.

Možná by mohl "vítěz" voleb ustanovit menšinovou vládu. Ale který ze dvou vítězů?

Anebo vznikne velká koalice CDU/CSU+SPD. (Ale tu si většina německých voličů nepřeje a političtí a ekonomičtí experti před ní varují.) V tom případě by nemohla být v čele Merkelová, která zklamala. V čele nové vlády by ale nemohl být ani Schröder, který si vyžádal ztrátu důvěry (!) - ovšem teď ji zpět nepochybně nezískal. Anebo buldozer Schröder prosadí svou vizi, že CSU není součástí frakce CDU/CSU, že vede "nejsilnější stranu" a bude chtít vládnout v koalici pouze s CDU. (Ale to by byla CDU hloupá, zbavovat se CSU.) A třeba naopak Schrödrovým křikem probuzená CSU zakontruje a nastane příležitost pro kancléřství čechožrouta Stoibera...

Je to ve hvězdách. I Evropská unie se na Německo hněvá, že jasně nerozhodlo!

Německé volby komentuji proto, protože jejich výsledek ovlivní nejen německou ekonomiku, ale i evropskou - a ještě více i naši českou. Nepřímo i přímo: Například velká koalice bez Zelených by se nejspíš vrátila k rozvoji jaderné energetiky. Tak by se otevřela možnost k prodeji technologií českých firem a k prodeji zakazované české jaderné elektřiny do Německa.

Příležitost komentovat německé volby jsem si ale nenechal ujít hlavně z toho důvodu, protože se jasně ukazuje, že politický cirkus není českým špecifikem.

Psáno v Praze dne 19. září 2005