********************************************

RUDÉ PRÁVO, ve čvrtek 11. III. 1948, V. vydání:

K tragickému skonu ministra zahraničních věcí dr. Jana Masaryka předsednictvo vlády oznamuje:
Dne 10. března 1948 v časných hodinách ranních skončil dobrovolně svůj život, naplněný prací pro vlast a národ, ministr zahraničních věcí dr. h.c. Jan Masaryk .
V důsledku své nemoci, spojené s nespavostí, rozhodl se, pravděpodobně v okamžiku nervové poruchy, k zakončení života skokem s okna svého úředního bytu na nádvoří Černínského paláce.
Den před svým tragickým skonem a též ve večerních hodinách ministr J. Masaryk nejevil známky duševní sklíčenosti, nýbrž naopak byl pln životní aktivity a obvyklého svého optimismu. Podrobné šetření se provádí.

____________________________________________________

Ministr vnitra V. Nosek ke skonu Jana Masaryka

Po zahájení plenární schůze sněmovny přednesl ministr vnitra V. Nosek smuteční projev, který vyslechla sněmovna stojíc. Jeho projev uvádíme v doslovném znění. Po projevu přerušil předseda ÚNS schůzi na znamení smutku na pět minut.

S hlubokým smutkem v srdci předstupuji dnes před slavnou sněmovnu, abych, plně své povinnosti jako ministr vnitra, oznámil truchlivou zprávu, že ministr zahraničních věcí dr. h.c. Jan Masaryk není již mezi námi živými a že v oktávu 98. narozenin svého velkého otce, presidenta Osvoboditele, k zármutku celého národa Čechů a Slováků, své rodiny i všech svých slovanských bratří a přátel ukončil dobrovolně svůj život.
Život plný práce pro národ a stát i pro blaho pracujícího lidu.
Ministr Masaryk, o kterém mohu jistě prohlásit, že v našem národě neměl nepřátel, svým nedávným výrokem, že jde vždycky s lidem, vyjádřil jen to, čeho si byl pracující lid vědom a proč jej miloval.
Na základě prvních výsledků zahájeného šetření mohu již řci, že jde o dobrovolnou smrt za těchto okolností:
Ještě včera odpoledne se zúčastnil slavnostního přijetí pana polského velvyslance Olszewského u pana presidenta republiky v Sezimově Ústí. Jak známo, bylo toto přijetí velmi srdečné. Jak mně sdělil kancléř presidenta republiky dr. Smutný, zdržel se ministr Masaryk ještě po ukončení přijetí v přátelské a srdečné společnosti u pana presidenta, odkud pak odjel zjevně ve spokojené náladě.
V důsledku zhoršijící se nemoci nastala v noci u ministra Masaryka nervová krise.
Bylo zjištěno, že v posledních dnech trpěl nespavostí a podle zanechaného množství nedopalků z cigaret lze suzovat, že tomu tak bylo i této noci.
Kolem 6. hod. ranní nastalo u ministra Maasryka vyvrcholení, dostavením se prudké ranní deprese, která se stupňovala až do náhlého pomynutí smyslů.
Mezi zanechanými věcmi, kterými se obíral této poslední noci, jsou i telegramy bývalých přátel z Anglie a Ameriky, obsahující výtky a zklamání nad jeho mužným a vlasteneckým postojem ve dnech vládní krise.
To vše společně vedlo k tomu, že v nekontrolovatelném duševním stavu dnes kolem 6. hodiny ranní se odebral z ložnice do sousední koupelny, z jejíhož okna vyskočil na nádvoří Černínského paláce, kde asi za půl hodiny byl nalezen již mrtev.
Další vyšetřování, jakož i soudní pitva se provádí.
Slavná sněmovno! Dámy a pánové! S ministrem Janem Masarykem odchází z našeho politického života a řekl bych i lidského života osobnost, se kterou jsou spjaty dějiny našich národů, jejich dvou zápasů za svobodu i za novou, lepší a spravedlivější společnost. V Janu Masarykovi ztrácí celé lidstvo velikého bojovníka za spolupráci mírumilovných národů a Československá republika svého stálého, všeobecně uznávaného a oblíbeného představitele naší zahraniční politiky.
Jan Masaryk patřil celému našemu lidu, měl ho rád a lid měl rád jeho. Právě proto v nedávných dnech se postavil tak bez váhání a bez výhrad za hlas a vůli naší lidové demokracie. Stal se proto předmětem záštiplných útoků na západě. Byl zahraniční reakcí bezohledně napadán a štván za to, že zůstal věren svému národu, své vlasti, svému lidu.
Tím bolestněji pociťujeme jeho ztrátu a zachováme mu čestnou a věčnou památku.
Odešel dobrý člověk a hluboce se klaním jeho památce.

____________________________________________________

OHLAS DNE

Tučné nadpisy prolhaného západního reakčního tisku, ohlašující kupy mrtvých na pražských ulicích a »vlnu nejhoršího teroru« ovládajícího Československo, byly jen začátkem rozsáhlé nenávistné kampaně, jejíž obětí se stal i čs. ministr zahraničí Jan Masaryk.
Není osobnosti, věrné demokratickým ideálům, není morální hodnoty, kterou by zarytí nepřátelé lidově demokratického řádu v zahraničí nezatáhli do špíny, kterou by nezahrnuli nejnižšími urážkami a pomluvami.
Jana Masaryka štvali až k smrti.
Christopher Buckley, »zvláštní zpravodaj« londýnského reakčního »Daily Telegraphu« napsal 26. února 1948:
"12 ze 24 členů vlády jsou komunisté. Alespoň polovina zbytku je nástrojem komunistů. Jan Masaryk, v ministerstvu zahraničí, zůstává jako jakási tragická připomínka tradice, kterou kdysi představovala jeho rodina« Tentýž »Daily Telegraph« v úvodníku z 26. února 1948 píše doslova: »Skutečný charater této (čs.) vlády ukazuje posice Jana Masaryka. Podrželi ho jako zahraničního ministra, nepochybně pro propagační účely doma i za hranicemi, neboť má slavné jméno a okouzlující osobnost.«
Alex Lawrenson, jeden z největších lhářů, kteří se objevili jako »korespondenti« v Praze napsal dne 29. února do londýnských »Sunday Times«:
»Pokud jde o Jana Masaryka, je domnění, že president jej požádal, aby zůstal ve vládě pokud možná nejdéle... Avšak tak či onak, jeho prestiž již velmi značně poklesla.«
V úvaze Alastaira Forbesa ve skandálním londýnském nedělníku »Sunday Dispatch« z 29. února 1948 čteme:
»Fotografové a mikrofony zaznamenaly pro příští pokolení scény, jak politický dědic Tomáše Masaryka předsedal zničení jednoho státu. Zatím Masarykův syn, tento politický flákač (»play boy«) přijal loutkový úřad v této vládě.« V řadě těchto potencionálních vrahů nechybí ani notorický lord Vansittart, jeden z hlavních strůjců Mnichova a druhé světové války, který se odvážil napsat do »Sunday Pictorial« ze dne 28. m. m. pod nadpisem: »Opět Mnichov« hanebný článek proti československé demokracii, ve kterém čteme mimo jiné:
»Nedejte se oklamat žádnou kamufláží. Opět zanikla jedna svoboda. Neuzavírejte se této pravdě proto, že různě označené loutky byly nacpány do t. zv. Národní fronty - včetně Jana Masaryka (zajímalo by mne, co by tomu řekl jeho velký otec).«
A ještě v předvečer Masarykovy smrti, na studentské schůzi v Oxfordu, na které zástupce labouristických zrádců prohlásil o komunistech, že »lžou, podvádějí a vraždí«, řekl konzervativní britský poslanec Robert Boothby:
»Masarykovi přátelé mohou jen litovat, že spojil své jméno s tímto hnutím, které odsuzujeme.«
A francouzský týdeník »Une semaine dans le monde« nazývá čs. ministra zahraničí Jana Masaryka »cynickým fantastou«! To jsou jen drobné výňatky ze snůšky lží a urážek, které do světa pustil celý propagační aparát západních imperialistů svou rozsáhlou rozhlasovou sítí, svými tisíci a desetitisíci deníků, týdeníků a ilustrovaných časopisů.
Tyto uveřejněné ničemnosti dávají jen tušit, co tento výkvět »demokratických« novinářů a politiků se odvážil napsat J. Masarykovi osobně v telegramech a dopisech.
Štvali-li Jana Masaryka až k smrti, neoddálili tím svůj vlastní konec. Neboť náš lid, po jehož boku Masaryk stál do posledního okamžiku, postaví svým konečným vítězstvím nad reakcí i Masarykovi ten nejkrásnější pomník.

Kamil Winter

[Šamanova poznámka: V únoru 1968, o pouhých 20 let později, tentýž soudruh jako šéfredaktor Televizních novin vedl zlomový rozhovor s Eduardem Goldstückerem, který se právě stal předsedou Svazu spisovatelů. Tento pořad se stal spouštěčem obrody masmédií, zejména Československé televize... Kamil Winter se tak stal svým působem svědkem obžaloby...]

____________________________________________________

Hlavní prostor na titulní stránce RP z 11. března 1948 však zabíral článek

Historický projev předsedy vlády Klementa Gotwalda v Ústavodárném národním shromáždění
AKČNÍ PROGRAM NOVÉ GOTTWALDOVY VLÁDY
Náš lid chce, aby jednou provždy se stalo skutkem, že všechna moc pochází z něho - z lidu
Další články v tomto čísle pak upřesňují, kdo jest v této době "lidem": "Oprávněnými mluvčími vůle československého lidu jsou nyní pro národní výbory akční výbory NF, v nichž je tento lid soustředěn...."

Opsáno a dopsáno v Praze dne 10. března 2008, 60 let po smrti Jana Masaryka

**************************************************

Šamanovo další psaní o realitě komunismu:

Svědkové obžaloby

Taková byla doba
Zločiny komunismu.
Žaluji!

Byly tu zdravotní a sociální jistoty solidní úrovně (Jistoty komunismu 4)
Nikdo se nemusel ptát, co mu hrozí zítra (Jistoty komunismu 3)
Vzdělání a kultura pro všechny (Jistoty komunismu 2)
Bezstarostné dětství (Jistoty komunismu 1)

Vítězný Únor stále nesmrdí
Vítězný Únor očima pamětníků

Episody trvající 42 let
Jak provádět očistu