Nadprůměrné platy pro všechny! Životní úroveň nesmí být omezena obsahem (vlastní) peněženky!

Odbory nyní vyhlásily boj za zvýšení minimální mzdy, který by měl vést k tomu, že narostou až na 40 % platu průměrného. Statistikové a podnikatelé, kteří umějí počítat i bez kalkulačky namítají, že tím by se nivelizovaly mzdy. Jako za sociku: Ať děláš jak děláš, stejně dostaneš stejně, nanejvýš budeš za iniciativu ještě potrestán. Což za sociku vedlo k snižování produktivity práce (flákání), a v důsledku toho i k pádu onoho sociku. Nyní máme vládu se sociálnědemokratickým premiérem, který by – kupodivu – nechtěl, aby naše hospodářství šlo do kélu. To ale nechtějí ani odboráři. Ti chtějí – sami si neuvědomují, co vlastně chtějí. Napsal jsem k tomu štěpný text, jenž na Neviditelném psu vyšel... no, už je to dávno. A upozorňuje na zatím nezdůrazňovaný efekt zvyšování minimální mzdy. Hle, zde onen textík jest:
*****************************

Poslední dobou čtu stále o jakémsi „průměrném platu“. Tedy ne přímo o platu průměrném, ale o hodnotách, které se k tomuto platu vztahují. Tak například učitelé by měli dostávat plat ve výši 130 procent platu průměrného. A zase na druhé straně průměru jsou dvě třetiny pracující populace!

Kdo má plat průměrný, chce plat nadprůměrný, kdo má plat nižší, chce aspoň ten průměrný. Nikomu nestačí plat minimální. Však taky takový příjem prý vykazují pouhá 3 procenta pracujících. Nic se tedy nestane, dle ministra Škromacha, když minimální plat zvýšíme až na 60 % průměrného. Ani po minulém razantním zvýšení minima žádní podnikatelé prý nekrachovali a neplakali. Možná neplakali, možná se jen přemístili do Maďarska. Nebo možná začali více využívat fint, jak hranici minimálního platu obejít.

První finta byla celkem jednoduchá: Při zvýšení minimálního platu se snížila pracovní doba zaměstnanců. Chtělo se po nich přitom stejně práce. Krásně se tím zvýšila (vykazovaná) produktivita. Nebo se snížily požadavky: Například pošťačky už doručovaly poštu jen jednou denně, kdežto dříve to bylo dvakrát denně. (Aspoň se to tak vykazovalo:) Uklízečky nemusely po vyšůrování sedět v šatně a čekat na padla, zaměstnavatel je poslal domů už po čtyřech hodinách.

Druhá finta je známá pod jménem „Švarcsystém“ a spočívá v tom, že se ze zaměstnance stane naoko samostatný podnikatel, který pracuje pro svého zaměstnavatele jako „subdodavatel“ - a jako samostatně hospodařící živnostník nemá žádnou minimální mzdu stanovenu.

Třetí finta je, že se lidi najmou načerno. Má to tu výhodu, že krom minimální mzdy není podnikatel zatížen ani daněmi a zdravotním a důchodovým pojištěním, nemusí platit dovolenou ani další věci. Na úrovni minimální mzdy se pohybují zahraniční dělníci. Když je zločinečtí zaměstnavatelé zaměstnají načerno už dnes, proč by měli dodržovat institut minimální mzdy zítra?

Proto si myslím, že Škromachovy 3 procenta jsou jen fikcí. Nu ale - kdyby se svýšila minimální mzda, zvýšil by se i počet lidí v ní pracujících. Zvýšení minimální mzdy má však i další efekt - totiž zvýšení mzdy průměrné!

Představme si fiktivní zemi Průměrostán s průměrným platem 10.000 goralů a šesti miliony zaměstnanci. Milion pracovníků zde pobírá minimální plat 2.000 G, milion 6.000 G. Dva miliony bere průměrných 10.000, milion jsou státní zaměstnanci s platem 12.000 G. Zbylý milion se zde pohybuje v platovém intervalu s průměrně 20.000 G - vedoucí, manažeři a špičkoví odborníci. Za měsíc se na mzdách vyplatí 60 miliard.

Přijde politik, který chce být zvolen a praví - uzákoním minimální plat ve výši 60 % průměrného. Uzákoním plat pro státní zaměstnance ve výši 140 % průměrného. Šestina lidí s minimálními platy a šestina státních zaměstnanců mu dá své hlasy - získá 33 %, podaří se mu sestavit koaliční vládu a spolu se spřízněnými hlasy strany „Nadprůměrné platy pro všechny!“, jejíž volební slogan hlásal „životní úroveň nesmí být omezena obsahem (vlastní) peněženky“ prosadí zákony, které sliboval před volbami.

I bude veselost po vší zemi a milion zaměstnanců s minimálními platy se bude radovat ze zvýšení příjmu na 6.000 goralů. Milion státních zaměstnanců se zvedne o 2.000 na 14.000 G. Na mzdách se vyplatí 66 miliard. Čímž vzroste průměrný plat na 11.000 G. I kdyby se nic nezměnilo, budou chtít příští rok minimálové a státňáci přidat - vždyť se zvýšil průměrný plat o 10 %! A na minimální mzdě není pouhá šestina, ale celá třetina pracovníků...

Jenže ještě dříve začnou nespokojeně volat ty dva „průměrné“ miliony, pro něž se jejich 10.000 goralů smrskne na necelých 91 % průměru. „My chceme své průměrné platy!“ Tak je dostanou, což je jenom spravedlivé - za průměrnou práci průměrný plat. Žijeme přece v Průměrostánu! A pak bude potřeba zvýšit platové minimum i příjmy státních zaměstnanců. Čímž se opět zvýší průměrný plat...

Průměrostán jsem si vymyslel, i jeho statistiku. Jeho trendy však dost věrně popisují naši budoucí situaci po přijetí konkrétních návrhů současné české vlády!*

Psáno v Praze na Lužinách dne 4. srpna 2002, na Neviditelném psu vyšlo poprvé dne 8. srpna 2002.
(Autor je technik, nikoli ekonom.)

*2015: Konkrétní návrhy současných odborářů, které podporuje jistý Zdeněk Škromach, současný místopředseda Senátu, nedávný lhář a podrazák z Lán. Jako ministr práce a sociálních věcí v koaličních vládách se sociálnědemokratickými premiéry (Vladimír Špidla/ Stanislav Gross/ Jiří Paroubek) navrhoval 60 %, teď podporuje růst, který by se (možná) zastavil na 40 %.
Inu – zlí holubi se vracejí! A někteří se hodlají vrátit do Lán – jako prezidenti. Takový vstřícný holub by mohl být úspěšný, protože při přímé volbě má hlavní slovo přímý a zemitý lid s „podprůrměrnými“ platy.
Mimochodem – proč se stále žvaní o průměrném platu, a nepoužívá se více vypovídající medián?