15.12.2019 | Svátek má Radana, Radan


ŠAMANOVO DOUPĚ: Dlouhá chvíle pro demokracii

23.11.2019

S velkým očekáváním jsem minulou sobotu vyrazil na Letenskou pláň, kde spolek Milion chvilek, z. s., pořádal další shromáždění nespokojených občanů. Předem jsme se totiž dověděli, že bude představena nová velká idea. Doposud spolek jen tepal zlořády, vyjmenovával věci, které se spoustě občanů nelíbí. Nyní se chystá vyjevit, jaké další plány má, a bude to něco nového a pozitivního.

Vynechám-li projevy, kulturní vložku... Vlastně kulturní vložku nevynechám. Pamatuju se, že když zde v listopadu 1989 zpíval Hutka Náměšť, že s ním zpívala celá pláň. Pamatuju se, že když se chodilo ještě předtím na demošky, kde se na závěr zpívala československá hymna, že ji zpívali (a správně uměli) všichni, i s těmi přechody, což dnešní generace populárních pěvců neumí (jen lidové sbory a operní pěvkyně). Žádný zpěv jsem však tentokrát v okruhu minimálně 50 metrů nezaregistroval. Zpívali ti na pódiu - a já. Koukal jsem těm mladým i na ústa, jestli jen stydlivě nešeptají. Konstatuji, že tomu tak nebylo. Když nechcete společně zpívat, jak chcete něco společně tvořit? Měl jsem pocit, že většina z té čtvrtky milionu lidí, kteří tam přišli s dobrými úmysly, drží hlavním aktérům Chvilek palce a své občanství na ně - outsourcovala...

Chvilka1

Takže co bylo řečeno nového a podstatného: Předseda Chvilek Mikuláš Minář vyhlásil čtyři červené čáry, které ohraničují demokratické hřiště: „Chceme, aby všichni dodržovali pravidla hry. Chceme, aby se všem hráčům pískaly fauly, ofsajdy a auty. Pokud někdo pravidla dlouhodobě porušuje, měl by být ze hry vyloučen.“

A tady jsou ty čáry, které nesmějí politici překročit:

Nezávislost médií. Když tuto čáru politici překročí, vyjdeme do ulic.
Nezávislost justice. Když tuto čáru politici překročí, vyjdeme do ulic.
Nepřípustnost abolice (pro pana premiéra, kdyby na něj přecejen dopadla tvrdá ruka zákona). Když tuto čáru politici překročí, vyjdeme do ulic.
Odstranění střetu zájmů. Když tuto čáru politici překročí, vyjdeme do ulic.

Vyjdeme do ulic v lednu, pokud pan premiér neodvolá ministryni spravedlnosti, protože to je porušena čára justiční.
Vyjdeme do ulic v lednu, pokud se pan premiér nezbaví vlivu na média. Protože to je porušena čára mediální.
Vyjdeme do ulic v lednu, pokud se pan premiér nezbaví vlivu na Agrofert, protože to je porušena čára střetu zájmů.
Vyjdeme do ulic v lednu pokud pan prezident amnestuje pana premiéra, protože to je porušena čára aboliční.

Chvilka2

„Vyjdeme do ulic“? Zasejc? A co jako? Mám pocit, že Andrej Babiš bude mít hodně veselého silvestra! Zatím se dobře baví.

Předpokládal jsem, že bude vyhlášeno přetvoření Chvilek na politické hnutí/stranu (v zákoně o politických stranách je to dtto). Avšak nikoli. Bylo vyhlášeno 30 bodů, které by měl každý občan dodržovat. Ano, jistě, hlásí se k ním samozřejmě i pan premiér Babiš.

Bylo poplakáno nad nepěkným volebním zákonem, který ubírá malým stranám na úkor velkých. Ty pětiprocentní musí mít na jednoho poslance dvakrát více hlasů než ty s 30 procenty. Byly k tomu na obří obrazovky dodány i působivé grafy. Nebylo dodáno, že se o tuto nerovnoměrnost zasloužily prackou rovnou a nerozdělitelnou strany ODS a ČSSD, které si tento zákon odhlasovaly v době opoziční smlouvy. Štěkal jsem proti němu na Neviditelném psu už před dvaceti lety, konkrétně 7. července 1999 v článku Demokracie v ohrožení. Úmyslem prý bylo, aby bylo možno vítězi voleb sestavit jednobarevnou většinovou vládu a zbavili jsme se problémů s rozpadajícími se koalicemi. Úmysl byl však jiný. Cituji:

„(Opoziční smlouva) měla všechnu moc ve státě rozdělit trvale mezi dvě nejsilnější politické strany s tím, že se za samozřejmé považovalo, že se vždy bude jednat o ODS a ČSSD. Heslem obou spojenců bylo: „Zachovat společenskou stabilitu!“ Praxe ukázala, že ve skutečnosti jde pouze o rozdělení moci ve státě... Takováto stabilita je hnilobným procesem v těle demokracie.“

No tak hnilo, hnilo, až dohnilo. A ODS a ČSSD si mohou jenom mnout nosy a tepat zlořády...

Chvilka3

No ale na zmíněné demošce se vyhlásily i dobrořády, přesněji tři body, které bychom chtěli:

„1. Chceme mít politiky, kteří respektují demokratická pravidla a instituce, nelžou, nekradou, nestraší a nejsou ve střetu zájmů.
2. Chceme být občany, kterým záleží na druhých lidech, zajímají se o stav společnosti a převzali za ni svůj díl zodpovědnosti.
3. Chceme žít v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti, má zdravou krajinu, a kde každý může žít beze strachu, důstojně a rád.

Pokud to chcete také, připojte svůj podpis pod následující prohlášení:

ZÁLEŽÍ MI NA DEMOKRACII, NAJDU SI PRO NI CHVILKU A V PŘÍPADĚ POTŘEBY JI BUDU BRÁNIT.“

Samozřejmě, že jsem podepsal. Protože demokracii bráním už od svých sedmnácti let, kdy jsem v prvomájovém shromáždění roku 1968 před libereckou radnicí držel transparentík s heslem „Už nikdy žádnou diktaturu!“ Tak proč bych nepodepsal.

Chvilka4

Milionkáři také vyzvali, aby se „demokratické strany“ sdružovaly do předvolebních koalic (vlastně volebních bloků), neboť uznali, že změna volebního zákona není teď technicky možná. No, říkal jsem si, že právě proto měli vyhlásit tu novou stranu, která by mohla být kondenzačním centrem pro ty vícestranné spolky.

Hodně mi to připomnělo „nepolitickou politiku“ Václava Havla a Občanské fórum. Už před těmi 30 lety muselo být každému logicky uvažujícímu člověku jasné, že OF je pouze dočasný útvar pro dobu revoluce, inkubátor, ve kterém se vylíhnou politické strany. Havel ani chartisté to nepochopili, načež Óefko v dalších svobodných volbách vyhořelo. Pokud Chvilky nepostoupí ve svém politickém vývoji dál, zůstanou tu jen chvilku a budou sdílet úděl „nepolitického“ Občanského fóra po roce 1990...

Milionkáři rovněž obecenstvo nabádali, aby kvůli pěstování demokracie vstoupili do nějaké z opozičních stran, ve kterých budou pracovat, až se vypracují nejdříve na komunálního politika a potom třeba i dál.

Hmmm, vzpomněl jsem si přitom na skoro sto let starý článek novináře Karla Čapka:

„Říká se: chcete-li nápravu politických poměrů, vstupte do těch politických stran, jež tyto poměry způsobily. Dobrá, pak by bylo nejúčelnější vstoupit do té nejhorší strany a ‚pracovat v ní pro zlepšení poměrů‘; která strana se hlásí jako nejhorší?“
(Z článku Co chci na té galéře?, Lidové noviny, 1925, vyšlo v knížce Čapkových úvah a glos Místo pro Jonathana!, Vydavatelství Symposium, Praha 1970.)

Dosti ironie. Spolek Milion chvilek má stále ještě svou úlohu. Připomenu teď jinou Čapkovu pasáž ze stejného titulu:

„...je třeba bát se vládní většiny, která by nebyla nucena počítat s kritickou a vlasteneckou opozicí; a která by tak svrchovaně jako dosud přezírala veřejné mínění; a která by tak nedůstojně přisluhovala svým stranám a honorovala jejich státotvornou ochotu.

Nejde o to, aby většina byla ohrožena; jde o to, aby byla hlídána.“
(Z článku Na několik stran, Lidové noviny, 1925.)

P.S. Karel Čapek v té době kandidoval za stranu, která nakonec získala 0 mandátů.

Doporučení: Zatím se pořádně naučte českou hymnu. A nebojte se zpívat!

Chvilka5

Psáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 21. listopadu 2019

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.