Do konce přespříštího roku by se mělo rozhodnout, který ze tří uchazečů o stavbu nového jaderného bloku elektrárny v Dukovanech. O zakázku se ucházejí Francouzi, Jihokorejci a Američané, zkušební provoz by měl být zahájen za čtrnáct let. 

Tendr rozjela společnost ČEZ, ta bude projekt ze začátku financovat a před zahájením stavby do projektu vstoupí finančně i stát. Počítá se s 65% účastí českých podniků, což bude velký benefit s ohledem na cenu 160 miliard v cenách z letošního roku. Ve hře jsou ale opce na stavbu třetího a čtvrtého bloku v Temelíně a šestého v Dukovanech.

Byl tedy zahájen běh na velmi dlouhou vzdálenost. Je marné naříkat, že se to mělo stát už dávno. Je toho samozřejmě víc, čeho je třeba litovat. Zejména toho, že se situace ve světě vyvinula tak, že zvolna propadáme do druhé studené války. Ta, stejně jako ta první, měla své žhavé momenty, připomeneme Koreu a Vietnam, aktuálně je to Ukrajina v naší bezprostřední blízkosti. Přitom právě v Rusku a Číně má jaderná energetika relativně méně ideologických brzd a díky tomu je velmi rozvinutá.

Na pořadu dne je stále Green Deal, ale má jiné opodstatnění. Přestože se bude pořád nahlas tvrdit, že jde o záchranu planety, ve skutečnosti jde o energetickou soběstačnost. Jestli se bude situace dál vyostřovat, tlak bude sílit. Konflikty připravují půdu pro technické inovace. Je to ovšem běh na dlouhou trať, jak řečeno úvodem. Bezprostředně nás nutně čeká proces, vzletně zvaný přehodnocování, což je – řečeno bez servítků – likvidace nesmyslů. Do této kategorie patří čarování s emisními povolenkami, které přineslo jen bídu se všemi průvodními jevy, jako je politické napětí.