Je to hodně nespravedlivé mluvit a psát o Pražském povstání. Odpor zdaleka nebyl jenom pražskou záležitostí a je dobře, že se těmi událostmi zbývají historici a že si je připomínáme i teď, kdy od těch historických událostí uplynulo 75 let.

Je dobře si připomenout, že k obdobným událostem došlo i jinde. V srpnu 1944 začaly nepokoje v Paříži, přerostly do ozbrojeného vystoupení. Padlo v něm 1500 vlastenců a vše skončilo 25. srpna, kdy Leclercova divize vjela do svobodného hlavního města.

Ukazuje se, že mrtvých bylo v Praze dvakrát ví než v Paříži, a historici poukazují na to, že povstání zhatilo plán Němců udělat z Prahy festung, o který by se pak muselo bojovat. Za cenu mnohem větší destrukce a větších ztrát, než k čemu došlo.

Aktuální výročí je významné tím, že padají mýty a mění se pohledy. Za mého mládí se o roli vlasovců hovořilo jaksi potutelně, aby nikdo neslyšel. Teprve řeporyjský starosta Novotný svým drsným způsobem otázku nastolil. V jeho šlépějích jde dejvický starosta Kolář, který nechal odstranit Koněvovu sochu a vyvolal tak hysterickou reakci Ruska. Tady je dobře připomenout, že daleko před Koněvem byl odstraněn mnohem významnější a známější pomník vstupu Rusů do Prahy. Už v dubnu 1991 sochař David Černý přetřel na růžovo tank číslo 23, vystavený na Smíchově. V červnu 1991 byl tank přemístěn do muzea, nejdřív do Kbel, později do Lešan, kde je dodnes. Rusové tehdy ani necekli. Jejich hysterická reakce svědčí o změnách, k nimž v jejich postojích došlo.

Ne snad, že by byli silnější. Atomovou a kosmickou velmocí byli v roce 1991, stejně jako jsou v roce 2020. Jenže slabošské činy naší politické reprezentace je přivedly k přesvědčení, že si s námi mohou čistit boty – nejostudnější bylo odmítnutí amerického radaru v Brdech.

Podle očekávání se do sporu kolem Koněvova pomníku vložil i Miloš Zeman. Oficiální český postoj, když pomineme hradní servilitu, je zatím opatrně střízlivý. Nelze ale pochybovat, že další zkoušky přijdou. Rusko je jinak nebezpečné než Čína. Ta je nebezpečná svou agresivní výkonností, kdežto Rusko je mistr pletich a podpásových tahů. V součinnosti mohou obě mocnosti Evropě a tím pádem i Česku škodit. Aniž by měly zřetelné společné zájmy vyjma toho oslabit Západ… do té míry, pokud jim to Západ dovolí.

Zatím jim to funguje.