Diplomatické styky s Izraelem navázal po Spojených arabských emirátech také Bahrajn. Dohoda byla podepsána v Bílém, domě, sídle prezidenta Spojených států. Bude to chtít hodně úsilí zeslabit úlohu Donalda Trumpa v tomto historickém kroku. 

Ne snad, že by se svaly už nenapínaly, CNN o tom nereferovala v hlavních zprávách. Dokonce hrozí nebezpečí, že by Trump mohl dostat Nobelovu cenu míru, takže už tu jsou nápady, že by se tato cena zrušila.

Ale abychom zůstali na zemi a drželi se reality. Dohoda je nepochybně historická a otevírá cestu k dohodě další, ještě významnější, totiž k dohodě se Saúdskou Arábií. Nicméně na druhou stranu nelze úspěch přičítat diplomatickému géniu Donalda Trumpa. Nečekaná vstřícnost části muslimského světa k Izraeli plyne z rostoucí agresivitě centra šiítské větve, tedy jeho centra Íránu. Právě strach z Teheránu vytváří mocenské seskupení, které by před pěti, neřkuli deseti lety bylo nemyslitelné.

Na první pohled biti jsou na tom Palestinci. Stupeň jejich významu na politické scéně se prudce blíží nule. Neznamená to ovšem, že by je někdo v dohledné době zahnal do moře, jak si to oni přejí s Židy v Izraeli. Realita je dříve či později dotlačí k rozumné dohodě, která povede když ne k míru, tak aspoň k nějakému soužití a to jistě bude ku prospěchu obou stran, s výjimkou politických vůdců. Ti parazitují na nepřátelství a velká část dotací, zejména evropských, jde přímo do jejich kapes.

Uzavření diplomatických styků s Bahrajnem je tedy nepochybně dobrá zpráva. Teď si ale dovolím zafantizírovat, však je to moje povolání. Západ se takto mimoděk angažuje v náboženské válce sunnitů a šiítů. Při pohledu na mapu se zdá, že šiíté tahají za kratší konec provazu, protože jich je málo. Jenže mají šanci na ten konec přivázat atomovou bombu, o což se snaží, s přičinlivou pomocí pokrokových sil světa.