Do veřejné debaty vstoupila idea, že by se informace tajných služeb mohly zapojit do trestního řízení. To souhlasí s konceptem, který na tomto místě dlouhodobě prosazujeme. Terorismus jako specifická bezpečnostní hrozba je zatím v právním vakuu. Není to válka a neplatí tu válečné právo, avšak také to není běžná kriminalita.

Tím pádem se terorista stává teroristou, teprve když bombu odpálí, kdežto dokud to neudělá, je pouhým radikalizovaným frustrátem monitorovaným bezpečnostními složkami. A když to udělá, zjistí se, že je duševně úchylný, a tudíž beztrestný.

O změně trestního řádu uvažuje ministerstvo vnitra i spravedlnosti. Marek Benda k debatě přispěl zděšením. I zděšení patří do debaty, jen škoda, že byl méně zděšen, když se jeho rodná strana řítila do propasti kooperací s mafiánskými živly, jeden z exponentů, druhdy pravá ruka šéfa Marka Bendy, zrovna nastoupil do vězení.

Jde o nesmírně složitou a citlivou věc a jde teď o to, zda ji chceme nebo nechceme. Pokud ano, pak samozřejmě je třeba režim nastavit tak, aby nebyl politicky zneužitelný. To jsou ty váhy a brzdy v demokratickém systému – které mimochodem tak fatálně selhaly, když zákonodárné sbory schválily ústavní změnu, která ve výsledku pustila z řetězu osobnost typu Miloše Zemana, shodou okolností dnes též soudně zatíženou.

Jsme na začátku cesty. Bude to stát ještě mnoho mrtvých při atentátech, mnoho tragédií a zoufalství, než i Marek Benda pochopí, že je specifický status pro zacházení s terorismem nezbytný.

Osobní dodatek

Jako občana mě pobouřilo rozhodnutí, že se musí Hrad omluvit za Zemanovu lež o Peroutkovi. Hradu si vážím na rozdíl od Zemana a do krajnosti mě roztrpčuje pochybnost vůči soudní moci v naší zemi, která ve mně tímto rozhodnutím vzrostla. Lhal Zeman a k omluvě musí být donucen Zeman, jinak jsme banánová republika.