Dohodou skončilo jednání koaličních stran o věkovém stropu odchodu do penze. Strop je stanoven na 65 let. Jedná se o lidi narozené v roce 1971 a dále, tudíž jde o rok 2036 a dále. Co bude v roce 2036?

O tom nemá smysl uvažovat. Celá kauza má mnoho rozměrů. Prodlužuje se lidský věk, lidé žijí zdravěji, kdyby přestali kouřit cigarety, hned by průměrný věk poskočil. Statisticky vzato jsme na tom lépe i ve srovnání s dobou nepříliš vzdálenou. Z hlediska praktického se ale to posouvání hranic věku neprosazuje zas tak moc zřetelně. Abych to vyjádřil slovy lidskými, v pětašedesáti jsme zhuntovaní více méně stejně, jako to bylo před deseti, dvaceti lety, tak nějak se nám to zdá.

To, co píši, si naprosto nedělá nárok na nějaký erudovaný komentář. Jenom si dovolím povzdech, nebo postřeh, berte to jakkoli: stát vydává desítky, stovky miliard na kdejakou hovadinu. Kdyby to omezil a soustředil peníze na podporu rodin s malými dětmi, aby nás bylo víc, a podpořil důchodce, aby se jim líp žilo, nebylo by to lepší? Limity odchodu do důchodu jsou pěkné politické téma, ale kde vzít prostředky na důchody, to je otázka jiná. Takže znovu: Nebylo by dobré, kdyby si stát přestal hrát na průběžné financování důchodů, opustil nesmyslnou představu spoření na důchod v nestabilním světě, kdy si nejsme jisti, že náš stát bude v roce 2036 ještě existovat, a investoval do dětí a do seniorů?

Ale to je jen takový povzdech, postřeh, snad až imprese.