Jsme svědky rekordních výkonů. Palestincům se podařilo za jediný den povraždit tolik Židů, kolik se to nikomu nepovedlo od časů německých plynových komor. Evropská unie rekordně rychle zareagovala uzavřením penězovodu, kterým se Hamásu přispívá na jeho vraždění. Srdnatost vydržela čtyřiadvacet hodin, kohoutek penězům opět otevřen, bude se prý zkoumat kam peníze jdou, ale to se před tím kontrolovalo taky a skončilo to u raket a bezpilotních letadel. Česká republika ústy svého premiéra podpořeného šéfem opozice oživila myšlenku přestěhovat českou ambasádu do Jeruzaléma. I v tomto případě srdnatost vydržela čtyřiadvacet hodin. Mezi tím se v OSN i za české asistence držela minuta ticha… za palestinské oběti. Demonstrace na podporu Palestinců se okamžitě konaly ve velkých městech v Evropě, ale i v Americe a Austrálii. Argumentace je jak přes kopírák argumentace podporující ruské vraždění – viníkem je oběť.

Izrael se z pásma Gazy stáhl – s přáním aby se z ní stal „Singapur středomoří‟. To se opravdu nepřihodilo. Gaza se proměnila ve slum plný nenávisti a líheň teroru. A když už jsme u těch rekordů, mohu se pochlubit, že jsem situaci viděl reálně už v pondělí – můj úvodník se jmenoval Bojiště bude v Evropě. Je pošetilý ten, kdo si myslí, že se masakr nepromítne do politiky jednotlivých evropských zemí a že nebude hrát roli v evropských volbách. Masakr – a hlavně to co následovalo, ta podpora ze strany muslimských menšin a levicových radikálů (komické je spojení palestinské a duhové vlajky, jak to vídáme na fotkách z demonstrací). Realisticky naladěné demokratické síly by se měly vzchopit a nepřipustit, aby se tématu zmocnil nacionalistický rasistický suterén typu SPD.

Jako se to stalo, bohužel, s enviromentální agendou, té se také ujali levicoví extremisté s katastrofálními důsledky. Byla to chyba, která se nesmí opakovat. Měli by na to myslet i poslanci naší sněmovny, kteří čerstvě odhlasovali, že ambasáda se do Jeruzaléma bude stěhovat „ve vhodnou chvíli‟.

Vhodná chvíle je teď. Zítra může být pozdě.