A zrodila se hanba
Slabost a podělanost se trestá ranami. Z podlého prohlášení čtyř ústavních činitelů usoudila Čína, že Češi jsou podělaná banda, a třebaže zaslali do Pekingu poníženou supliku, uvalila embargo na ministra zemědělství Jurečku.
Nic nepomohlo, že prezident Zeman zakázal americkému velvyslanci přístup na Hrad, kdežto před čínskou ambasadorkou ohnul hřbet. Jurečka je na černé listině a zůstane na ní zřejmě i přesto, že přičinlivý ministr Zaorálek přirovnal dalajlámu k Henleinovi.
Přitom je jasné, že příčina je právě v tom pokleslém prohlášení. Naprosto by bývalo stačilo, kdyby na rituální neklid čínské ambasády reagoval ministr zahraničí věcně a důstojně, že setkání s dalajlámou bylo neformální a soukromé, jelikož ministr Herman k němu nebyl nikterak pověřen. Což nebyl. Jenže do toho vpadl Tvrdík vyděšený představou, že mu miliardy protečou prsty, a vyplašil sociální demokraty vizí, že mohou na příspěvek na kampaň zapomenout.
A zrodila se hanba.
Hanba je jako mastná skvrna. Všechny pokusy o vyčištění ji rozšiřují. Bylo by nejlépe se jí už nezabývat, z jedné i druhé strany. Ony ty pokusy vyždímat z ní politický kapitál, pozorovatelné na skomírající topce, nevedou k ničemu dobrému. Jí nepomohou a ostuda se jen protáhne. Ona to není ostuda jen těch čtyř, je to bohužel pohana nás všech.
Copak nemůžeme mít jednou reprezentaci s rovnou páteří? Byla by to příjemná změna.
Tak to nechme spadnout pod stůl a snažme se, aby se to neopakovalo. Číňané nám poručili činy. Takový čin by byl ku prospěchu věci.
