Takzvanou Severojižní magistrálu, budovanou dle zastaralého schématu v sedmdesátých letech minulého století, byl Praze čert dlužen. Rozřízla centrum, z kdysi velkoměstských tříd se stromy – Sokolské a Legerovy – udělala dopravní stoku, u níž se nedá bydlet. Oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí, poničila kdysi nejkrásnější pražský park – Vrchlického sady, vytvořila bariéru mezi Novým Městem, Žižkovem a Karlínem a prostory pod viaduktem patří k nejméně vábným v Praze. Kvůli magistrále byl zbourán cenný neorenesanční pavilon u Muzea hlavního města Prahy a o kus dál Denisovo nádraží – jak se tradovalo, nejkrásnější stavba tohoto typu ve střední Evropě.

Magistrála a budova EP

Navíc tato komunikace obsahuje několik úrovňových křížení se semafory, takže jsou zde ve špičkách zácpy, auta se posunují po centimetrech a zhoršují již i tak nedobré životní prostředí centrální části metropole. Dalším problém: magistrála sice plynule navazuje na dálnici D1, ale na druhém konci nebyla nikdy její trasa dokončena. Na Těšnově sice najedete na rozšířený Hlávkův most, ceněné dílo Pavla Janáka a Františka Mencla, ale ten už několik dekád neprošel rekonstrukcí a jeho stav je nejspíš havarijní. Vedle četných nerovností vozovky s klasickou dlažbou vás na neslavný konec magistrály upozorní náhlé a nečekané zúžení v místě, kde nedávno vznikla provizorní tramvajová zastávka. Ta tu sice kdysi bývala a má tu svou funkci, ale současné řešení je životu nebezpečné. Na holešovické straně následuje labyrint nájezdů a výjezdů a pak sešup do Bubenské ulice. Kdysi elegantní velkoměstská třída s alejí stromů a tramvajovou tratí se proměnila v bezútěšnou a věčně přetíženou komunikaci. Po nedávném vybudování cyklostezek (místo je tak nebezpečné, že jsem tu dosud žádného cyklistu nepotkal) tu zůstal v každém směru jen jeden jízdní pruh. Postupná proměna nejvytíženější pražské komunikace ve venkovskou lokální ulici pak vrcholí na konci Bubenské závorami železniční trati. Dál už to jde jen úzkými ulicemi nebo přes poddimenzovaný ocelový můstek nad kolejištěm Bubenského nádraží.

Vltavská

Jeden z mnoha neuralgických bodů této komunikace tvoří výše zmíněné předmostí Hlávkova mostu. I to bylo vybudováno jako součást magistrály v sedmdesátých letech podle projektu nedávno zesnulého architekta Stanislava Hubičky, právem ceněného autora architektonického řešení Nuselského mostu. Holešovické dílo se však příliš nepodařilo. Složitá křižovatka s nájezdy a výjezdy směrem na vltavské nábřeží a do Bubenské je řešena tak, aby odstranila úrovňové křížení se semafory, ale cena za to je příliš vysoká. V detailu nevzhledná betonová konstrukce především ubližuje nedaleké funkcionalistické dominantě, jíž je palác Elektrických podniků. Tato nádherná památkově chráněná stavba od Adolfa Benše a Josefa Kříže patří k nejcennějším ukázkám avantgardní architektury metropole. Zvýšená niveleta Severojižní magistrály ji nevhodně zastínila a znemožnila důstojné využití jejího parteru. Složitá dopravní stavba též způsobila, že chodec, který míří na Hlávkův most, stanici metra a tramvaje Vltavskou nebo na nábřeží, je v ní zcela ztracen. Během té trasy musí navíc několikrát vystoupat nahoru a pak se zase spustit do toho pekla dole. Kdyby tušil kultovní režisér David Lynch, jak to tady vypadá, natočil by svá ikonická díla v Holešovicích. Labyrint tunelů a schodišť zmate svým trasováním každého. Autor těchto řádek tam byl mnohokrát, ale vždy spolehlivě zabloudil a vylezl úplně jinde, než zamýšlel. Navíc v Praze asi neexistuje depresívnější prostředí – kam se hrabe pěší tunel pod Vítkovem! I ve dne chodci stydne krev v žilách. Ani uklízecí četa se sem asi neodváží, soudě podle toho, jak to tu vypadá.

Někdejší křižovatka před Elektrickými podniky

V současné době se zjistilo, že některé nájezdy předmostí ze 70. let jsou v havarijním stavu. Konstrukce byla provizorně podepřena a má být postupně opravena nebo nahrazena novou. Autor článku má lepší řešení. Celé to nešťastné dílo zbourat a vše uvést do původního stavu, jak to ukazuje dobová fotografie. Magistrála tu stejně končí, a tak by tu klasická světelná křižovatka nevadila, jen by distribuovala dopravu, tak jako kdysi. Pomohlo by to všem zdejším stavbám, ceněnému mostu, ale hlavně pěším, kteří by se mohli dostat na most přímo, bez bariér. Navíc by se ušetřilo dost peněz. Ovšem, i bourací práce něco stojí a úprava této části nábřeží rovněž není levná. Odpadly by ale masívní investice do opravy chátrající konstrukce v budoucnu, neboť je jisté, že podobné problémy se objeví i na dalších místech. A to je jen začátek, protože i jiné úseky magistrály, vedené nad terénem, budou problematické. Průjezdnou dopravu v centru je třeba více rozptýlit a především dokončit vnější a vnitřní okruh. Až se to jednou podaří, Praha dožene dávný dluh a zařadí se mezi obdobná velkoměsta Evropy. Čím dřív tento proces začne, tím líp.

LN, 1. 12. 2018
Foto autor