Snaha zabránit občanům EU ve zneužívání britského sociálního systému je pochopitelná

Britský premiér David Cameron se snaží vyjednat s Evropskou unií změnu podmínek, které platí pro evropské občany usídlené ve Velké Británii. Britové jsou totiž v rostoucí míře nespokojeni, jak občané EU – zejména občané nových členských států – zneužívají britský sociální systém.

Nejen britský. Pro ilustraci pravdivý příběh z první ruky:

„Mladá Češka si vzala naoko, pro peníze, občana Jihoafrické republiky. Již ho nikdy neviděla. Potom si se svým milým pořídili dítě a přes agenturu odjeli pracovat do prádelny v Londýně. Práce byla těžká, vydělali si něco málo peněz a vrátili se do Česka. Pronajali si byt. Celé nájemné jim proplácela sociálka. Ona s otcem dítěte sice žije ve společné domácnosti, ale před úřady vystupuje jako matka samoživitelka a její oficiální manžel, Jihoafričan, je oficiálně vyhoštěný z ČR.

Po čase jim sociálka začala proplácet pouze 75 % nájemného. Jak asociální. Ale otec dítěte dostal úžasný nápad. Jelikož je zaměstnaný snad již přes půl roku, má slušnou mzdu, oficiálně je svobodný a bezdětný, rozhodl se koupit dům na hypoteční úvěr a potom ho pronajmout matce své dcery (která je oficiálně dítětem Jihoafričana) za slušné peníze. Tři čtvrtiny nájemného má fakticky zaplatit stát. Stát by tudíž zaplatil i větší část hypotečního úvěru: rodina by tak zaplatila jen čtvrtinu ceny bytu.

Rodina se nicméně hodlá vrátit do Londýna, až dcera začne chodit do školy. Proč? Kdo má děti školou povinné, může v Anglii žít celkem velmi pohodlně ze sociálních dávek, nemusí chodit do práce a dostane příspěvky na bydlení. Podmínkou je jen posílat dítě do školy. Proto se mladá matka chce urychleně rozvést a otce dítěte prohlásit za svého partnera.

Jejich známí to mají tak údajně zařízeno. Bydlí v domě placeném britskou sociálkou a nepracují. V Česku mají ještě městský byt a ten pronajímají.“

Tento příběh ukazuje, jak „šikovní“ lidé, kteří nemají moc skrupulí, mohou objevit finanční perpetuum mobile. Umějí proplouvat sociálními systémy obou zemí, neopotřebovat se prací více, než je nezbytně nutné, přitom však dostat z daňových poplatníků maximum. V Česku jde o velmi velkorysé příspěvky na bydlení. V Británii, která je štědřejším sociálním státem, jde o více.

Šikulové z Východu

Premiér Cameron se nyní snaží vyjednat, aby to podobní šikulové neměli tak snadné. Prosazuje omezení v několika bodech. Za prvé, aby imigranti z EU měli přístup k britským sociálním výhodám teprve po odpracování čtyř let. Lhůta čtyř let by se měla týkat i sociálního bydlení (council housing) a daňových kreditů (in-work benefits). K daňovým kreditům lze dodat, že tato výhoda byla kdysi zavedena jako stimul k práci pro nižší příjmové skupiny, ale jen malá část (méně než 10 procent) východoevropských imigrantů ji využívá. Zpravidla o ní ani neví.

Jiným bodem, který působí v Británii pohoršení, jsou dětské přídavky. Zahraniční dělník smí pobírat přídavky na své dítě, i když žije doma v Polsku a do Británie možná ani nezavítá. Tento jev se týká hlavně Poláků, kteří v Británii berou příspěvky na 38 500 dětí (údaj z roku 2014).

Toto číslo je překvapivě malé, uvážíme-li, kolik Poláků pracuje v Británii (téměř 700 tisíc). Makroekonomický dopad tohoto jevu je zanedbatelný. Symbolický význam pro čtenáře bulvárního Daily Mail je však značný. Podobný význam má i další Cameronův požadavek: usnadnit vyhoštění občanů EU, kteří se v Británii dopouštějí trestné činnosti včetně žebroty, podvodů, kapesních krádeží a fingovaných sňatků s účelem dostat cizince (nejčastěji Asijce nebo Afričana) do Británie. „Pro občana EU je snadnější přivést si do Británie mimoevropského manžela nebo manželku než pro Brita,“ zní jedna námitka.

Ačkoli kriminalita páchaná občany východoevropských zemí není celkově nijak šokující, je dobře viditelná: díky britskému bulváru a díky rumunskému zvyku tábořit ve veřejných parcích. Symbol je někdy více než podstata věci.

Pochybná práva

Toto vše je jádro britských požadavků. Britové nechtějí zakázat Čechům, Polákům a dalším žít a pracovat ve své zemi. Naopak, byli – na rozdíl od Němců – jedni z prvních, kdo nám otevřeli svůj pracovní trh. Britové ani neznemožňují dlouhodobou imigraci a získání všech výhod všem, kdo se chtějí na ostrovech usadit natrvalo a žít stejně jako ostatní. Omezení sociálních výhod pro imigranty z Východu zní sice na první poslech jako diskriminační opatření; při bližším vhledu do souvislostí je však nutno dát Britům za pravdu.

Jsou tu i další argumenty. V první řadě, Češi, kteří britský sociální systém zneužívají, nedělají ostatním Čechům zrovna dobrou reklamu. Za druhé, makroekonomický přínos britských sociálních dávek pro českou ekonomiku lze s klidem zanedbat. Omezení by postihlo jen poměrně malé množství vypočítavců. Je nepochopitelné, proč se česká vláda tak urputně bere za jejich pochybná práva. Spíše by české vládě mělo záležet na dobrých vztazích se zemí, která by v rámci EU mohla (a měla) být naším nejlepším spojencem. Česko bude ještě hodně potřebovat dobré spojence.

ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 2.12.2015

Nová ústava.cz