Co nového či jiného lze ještě napsat o ruské agresi na Ukrajině? O tom jsem přemýšlel v sobotu 9. dubna pozdě večer po usednutí k PC. Při hledání odpovědi jsem narazil na zajímavé myšlenky političky v ČR ne příliš známé.

Je to estonská premiérka Kaja Kallasová, šéfka tamní středopravicové liberální Reformní strany. O jejích názorech na ruský vpád na Ukrajinu referoval 6. dubna americký zpravodajsko-analytický server Axios (obr. 1) v multitématickém článku, jehož autorem je blízkovýchodní dopisovatel serveru sídlící v Tel Avivu Barak Ravid; z článku vybírám část 2.

obr. 1

Z rozhovoru, který Ravid s Kallasovou vedl, je zřejmé následující. Premiérka varuje před mírem s Putinem „za každou cenu“. Proč? Její země, stejně jako Lotyšsko a Litva, je nejen členem NATO a EU, ale také sousedem Ruska. Pobaltské státy se obávají, že pokud nebude Putin na Ukrajině poražen, mohl by být agresivnější.

Ravid připomíná, že předsedkyně estonského kabinetu patří k nejhlasitějším kritikům Putina v Evropě, zejména od invaze na Ukrajinu. V rozhovoru pro Axios, který se uskutečnil dva dny poté, co vešel ve známost masakr v Buče, Kallasová řekla, že okupované oblasti Ukrajiny nejsou „jen bojištěm, ale také místem činu“.

Podle ní by ruské útoky zaměřené na civilisty měly být souzené jako válečné zločiny, nicméně vyhnula se tomu, aby Putina označila přímo jako válečného zločince, jak to nedávno udělal US prezident Biden.

Vyjádřila obavy, že tlak na dosažení příměří by Rusku umožnil, aby se prohlásilo za vítěze a podrželo si teritoria, která obsadilo. V takovém případě se Putinův apetit ještě zvýší. „Pakliže nebude za své zločiny potrestán, bude jednoduše pokračovat. Rok dva bude pauza a až se „dá dohromady“, bude se všechno opakovat mnohem tvrdším nebo drsnějším způsobem,“ soudí premiérka. Dodala, že už dvakrát došlo ke stejné chybě – když na obsazených místech nastal mír, bylo zapomenuto na to, co se tam stalo. Mínila tím ruskou invazi do Gruzie v roce 2008 a na Ukrajinu (Krym) o šest let později.

Kaja Kallasová je toho názoru, že spíše než vytvářet tlak na ukrajinského prezidenta Zelenského, aby dosáhl okamžitého příměří za jakýchkoli podmínek, je důležitější něco jiného. Mezinárodní společenství musí udělat víc pro pomoc Ukrajině a pro zastavení Putina. Na mysli má větší vojenskou pomoc, více humanitárních dodávek a rovněž politickou izolaci Ruska, aby bylo donuceno agresi zastavit.

Estonská premiérka vyjádřila plnou důvěru v ujištění ze strany US státního tajemníka Blinkena a dalších lídrů zemí NATO, že aliance bude bránit „každý coul“ svého území. „Nepochybujeme o tom. Nikdy nebyla napadena žádná země NATO, takže se cítíme bezpečně,“ uvedla. Navzdory tomu si je jista, že musí být uděláno víc pro vojenské posílení pobaltských států na východním křídle NATO s cílem Putina odradit. Na mysli má vojenskou sílu o velikosti divize složenou z estonských a spojeneckých jednotek. Vyjádřila naději, že rozhodnutí tohoto druhu padne na summitu NATO letos v červnu v Madridu.

Kaja Kallasová

Osobní slovo autora článku. S potěšením jsem zaznamenal, že s pohledem Kaji Kallasové na Putina a jeho barbarskou agresi vůči Ukrajině se mohu zcela ztotožnit. S dovětkem, že Estonci mají na postu premiérky moudrou ženu hodnou úcty, skutečnou osobnost, inteligentního státníka s jasnozřivým úsudkem. K tomu jim nelze než blahopřát.