Donald Trump neřekl, že druhý den poté, co se stane prezidentem, uzná ruskou anexi Krymu. Nicméně i to, co o Krymu minulý týden pronesl, stojí za vážnou pozornost.

Však už to náležitý „globální“ rozruch stihlo udělat. Byť se prezidentský kandidát vyjádřil typicky „trumpovsky“.

Celé to začalo ve středu 27/7, když v USA působící německá žurnalistka Mareike Adenová položila na tiskové konferenci Trumpovi dotaz, jestli by v roli prezidenta uznal Krym jako ruský a zrušil sankce. Alespoň takto zkratkovitě uvedla svůj dotaz na svém Twitteru (obr. 1). Trump odpověděl: „Ano, ještě bychom se na to podívali.“

V neděli 31/7 se k celé věci vrátila televize ABC, která měla Trumpa jako exkluzivního hosta v pořadu „This Week“(obr. 2). Moderátor George Stephanopoulos po prezidentském kandidátovi chtěl, aby své středeční vyjádření upřesnil. Donald Trump potvrdil: „Podíváme se na to.“ A dodal: „ Jak víte, lidé na Krymu, co jsem slyšel, by chtěli být raději s Ruskem než tam, kde byli.“ (Rozuměj s Ukrajinou).

A právě tento aspekt věci, zdá se, chce Trump zohlednit. Co to celé znamená?

Je to další jasná indicie, že osobitý Donald Trump si hodlá počínat v zahraniční politice neméně osobitě a svérázně. Což o to. Jsou tu ale jisté principy, která formují politiku svobodného světa – a na základě těchto principů Západ způsob, jakým si Moskva přivlastnila Krym, nepřijal a přijmout nemůže.

Vysvětlím svůj pohled na jednoduchém příkladě. V USA žije přes 35 milionů Mexičanů. Kdyby v některém jižanském státě Unie, které před mexicko-americkou válkou byly součástí Mexika, získali majoritu a následně mezi sebou uspořádali referendum o připojení tohoto státu k Mexiku, drtivou většinou by se vyslovili pro, načež by se mexické armádě podařilo tento stát obsadit a ten by se stal součástí mexické federace, bylo by to pro Trumpa přijatelné? Nechce se mi věřit, že ano. Proč by tedy mělo být přijatelné něco podobného v případě Krymu?

Jsme zde svědky pozoruhodné a v konečném důsledku nebezpečné logiky. Západ má problém s Ruskem kvůli tomu, jak se zachovalo vůči Krymu. Tento problém nelze sprovodit ze světa tím, že akceptujeme dosud neakceptovatelné chování. Řečeno „polopatě“: jestliže mi někdo ukradne něco, co je právoplatně moje, a vytvoří tak mezi námi problém, řešením tohoto problému přece nemůže být uznání této krádeže. Pokud chce Trump vnášet takovéto způsoby uvažování do mezinárodních vztahů, měl by navštívit svoji alma mater (University of Pennsylvania) a na tamní katedře historie si nechat vysvětlit, co to byl appeasement a jak to dopadlo, když evropské demokracie ustupovaly Hitlerovi. Tím nesrovnávám Putina s nacistickým vůdcem, jen připomínám, že u lidí s mocenskými či imperiálními ambicemi s jídlem roste chuť. A pokud se jim nepostavíme, může to skončit tak, jak jsme to už jednou v Evropě zažili.

Nejen na okraj: pozoruhodné je, že si Trump ve věci Krymu, aniž by to nejspíš tušil, skvěle notuje s evropskými rusofily včetně kovaných komunistů. Vlastně je to spíš děsivé. Neboť Putin v případě Krymu drsným způsobem destruoval principy, na nichž jsou vztahy mezi státy v našem civilizačním prostoru založeny. Pokud toto hodlá možný budoucí šéf Bílého domu a současně lídr svobodného světa tolerovat, jsou na místě oprávněné obavy. (Že alternativou k Trumpovi je pro mnohé obtížně přijatelná Clintonová, je jiná kapitola tohoto příběhu – bláznivého obrazu současného světa.)

Z twitterového účtu německé novinářky Mareike Adenové

Donald Trump v pořadu televize ABC „This Week“. Neděle 31. 7. 2016. (Zdroj: web stanice)