Oficiálním, politicky korektním přejmenováním se z Indiánů stali native („rodní, rodilí, domácí, domorodí, přirození“) Americans – ti jediní. Žádná bledá tvář, i třeba potomek přistěhovalců před půl tisíciletím, se na takové označení nekvalifikuje.

Netrpělivý čtenář nechť promine a třeba i pomine několik historických a statistických údajů: počet indiánského obyvatelstva v době prvního evropského příjezdu se odhaduje na 2,5 milionu. Následná, hodně disharmonická doba (šarvátky, střetnutí, skalpování, přivezené neduhy včetně syfilis, navrch s heslem „Dobrý Indián – mrtvý Indián“) se zasloužila o zredukování počtu původních domorodců na pouhou desetinku (250.000) při sčítání roku 1890.

Ve 20. století se situace obrátila, Indiánů začalo přibývat: 827.000 v roce 1970, 1,361.000 v roce 1980 a toto zmnož syfilis ení o 72 % překonal výkon zjištěný při sčítání roku 2000, kdy byly napočítány 2,4 milionu Indiánů, což pak s 1,8 milionem rudokožců částečných, sebeoznačených jako mixed race, činí 4,2 milionů. Nejpočetnější jsou kmeny Cherokee (čistokrevných 281.000, spolu s částečnými 729.000), Navajo (269.000 –298.000) a Siouxové (108.000 – 153.000). Vzdor nadprůměrné úmrtnosti zásluhou tuberkulozy, cukrovky, alkoholu a vraždění ve vlastních řadách je jejich porodnost ještě nadprůměrnější. A k tomu též nutno přičíst pseudo-Indiány, úspěšně tak získávající požitky z federálního rohu hojnosti. Je věru značný rozdíl mezi národem Navajo s vlastním územím o velikosti téměř celé České republiky, větším než devět států USA (Connecticut, Delaware, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, Rhode Island, Vermont, West Virginia), s vlastní kulturou, identitou a řečí, v porovnání například se skupinkou Paugussetts, kterou převážně tvoří černoši vyrostlí v městě Bridgeportu, stát Connecticut. Donald Trump, supermilionář, poté bankrotář a teď už zase velmož, si oprávněně stěžoval před vyšetřovacím výborem Kongresu zabývajícím se existencí konkurenčních kasin na indiánských rezervacích, že ti provozavatelé indiánsky ani trošku nevypadají.

My, středoevropští odchovanci drážďanského Karla Maye, údajně ševce tamtéž, abychom rovněž byli zmateni. Žádný ten Vinnetou s orlím profilem podle představ ilustrátora Zdeňka Buriana, že by cválali na mustanzích, s brkem v černých kadeřích, ale spíš to jsou rasově rozmělnění, nezřídka obézní cvalíci. V městě Binghamtonu ve státu New Yorku, kde už pobývám mnoho let, se konaly národopisné šibřinky, indiánská Strážnice, Lúčnica jménem Otsingo Pow Pow. Sjeli se delegáti až z Arizony. Největší pozornost sdělovacích prostředků upoutali načelníci White Eagle čili Bílý Orel z kmene Cherokee a Joseph Bruchac čili Pepík Břicháček z kmene Abenaki ve státě Maine. Opeřený Pepík na tiskové konferenci uvedl, že vzdor bělošství a češství svého otce to dotáhl na náčelnickou funkci a těší se důvěře abenackého lidu.

Před dvěma stoletími Indiáni vlastnili tři čtvrtiny území dnešních USA a teď jim patří pouhá 2 procenta (56 milionů akrů) v celkem 314 rezervacích. Kongres uzavřel s Indiány všeho všudy 371 smluv (první v r. 1778, poslední v r. 1871) a ve většině případů byli přitlačeni vzdát se vlastnických práv výměnou za záruku samosprávy, autonomii (self-governing rights) na výlučném svém území – oněch rezervacích. Nejhůř to posléze dopadlo za prezidenta Eisenhowera v padesátých letech, kdy došlo – za úplatu zbylým náčelníkům – k oficiálním zrušení asi 100 kmenů.

Bude pokračováno.