Na rozdíl od nynější nejmladší generace český národ měl prozatím tu nevyhnutelnou povinnost většinou nevyhnutelné existence trávit v zadrátovaném prostoru, kde se do zájemců o odchod jakkoliv jen dočasný střílelo, a kde se střílelo, tam se bohužel i umně strefovalo.

Existovaly výjezdní doložky, povolení zejména k letním mořským břehům do zemí budujícím neméně socialistický ráj. Postupem času se státní vrátka začala poněkud otvírat, leckdo byl vypuštěn k příbuzenstvu na opačnou stranu třídně rozlišující zdi, leckdo při takové příležitosti ono domácí budování zcela zradil. Tak tomu bylo i v mém případě, když jsem za poněkud odlišných okolností hanebně zradil, což s velkou nelibosti snášel velmi zatrpklý plzeňský estébák jménem Buřič.

Po tankovém osvobozování v srpnu předčasně nadějného roku šedesát osm se do světa k permanentnímu pobytu odebralo aspoň čtvrt milionu našinců a po listopadu hodně pozdějšího roku 1989 se vrata zcela otevřela, nejeden zájemce se odebral do největších dálav v Austrálii či na Novém Zélandě. Když jsem posléze plul ve vodách Polynésie a Mikronésie, na ostrově Saipanu - místě krutých bojů za druhé světové války - jsem se dozvěděl, že si tam údajně čerstvě se dostavivší Čech pořídil úspěšný byznys, prý vyrábí plavidla pro rodinnou potřebu. Tuto realitu jsem neměl možnost si ověřit, má velká loď dál spěchala směrem k dalším někdejším bojištím.

Nejvíc našinců našlo nové domovy někde v blízké západní Evropě nebo za mořem - buď v Kanadě, nebo v Americe, čili USA. Do těchto jmenovaných končin zejména v těchto posledních letech přibývá zájem a příliv z končin převážně nikoliv evropských. Přibývá spíš tlak z Blízkého východu, zemí převážně islámských, z Indie, jejichž přemnohá inteligence zamířila severoamerickým směrem. To například potvrzuje množství lékařů v přemnohých a snad již i většina personálu v amerických a kanadských nemocnicích.

USA mají jen dvě hranice - tu jižní mexickou a severní kanadskou. Tu jižní jsem přejel jen třikrát, tu severní víc než stokrát za pravidelných cest do Toronta. Zajímal jsem se o neprodyšnost takové hranice o mnohých sta milích, kolik tam je strážců a jak důkladně dovedou hlídat. Výsledek například hodně jiný v porovnání s někdejší českou hranici, kde se střílelo a zabíjelo. V Kanadě jeden strážce na sto kilometrů nebo mil. Z kanadské strany na americké území pronikají houfy zájemců (hodně Indů, Pákistánců, Číňanů, dřív i Vietnamců), často vedení přes indiánskou rezervaci se souhlasem a ovšem i platbou do kapsy tamějších vládnoucích domorodců.

Daleko významnější je ovšem jižní, mexická hranice, kudy proniká do USA zdaleka největší počet zájemců. Se zvolením Donalda Trumpa do nejvyšší prezidentské funkce situace porozumění se mnoha směry - i toho zcela domácího - podstatně zhoršila. Trump vychází ze snadno pochopitelného principu, že každý stát musí mít své hlídané, chráněné hranice a musi to být v jeho výlučné pravomoci - rozhodovat, kdo na takové území smí vstoupit a tam si tak či onak počínat.

Značně jinačí je situace na jižní hranici s Mexikem, státem s podivným počínáním, domáhajícím se přeměnou USA ve stát s otevřenými hranicemi s právem příchodu a počínání jakéhokoliv vetřelce. Nynější prezidentský kandidát Andres Manuel Lopez Obrador je citován ve zdroji The Mad Patriot, 23. 6. 2018, nápis jeho požadavku „Mexican Presidential Candidate: Illegal Immigration to America is a Human Right“. Ve svém projevu minulý týden zdůraznil, že jeho spoluobčané (fellow countryman) kdekoliv ve světě mají právo povstat. Kdekoliv jsou a mohou zamířit žádoucím směrem. (Jaký to kontrast: třeba v porovnání s dřívějším pražským komunistickým režimem, který nařizoval takového zájemce na hranicích zastřelit, jak tehdejší doba vyžadovala.) To ovšem znamená, že „budeme bránit všechny emigranty na tomto kontinentě a všude ve světě“, a opakoval, že migrants musí opustit svá místa a najít nový život ve Spojených státech.

Tento mexický kandidát má nejlepší naděje volby 1. července vyhrát. (Obrador skutečně v neděli zvítězil - pozn.red.)

Mexičtí předáci podporují exodus vlastních občanů, zejména a skoro výlučně do severoamerické končiny. Případný zájem o usídlení mexické z okolního sousedství (Honduras, Nikaragua, Guatemala), poskytnutí práva tam trvalého pobytu, natož získání mexického občanství je mimo dosah.

V témže zdroji z téhož dne se v eseji s názvem „Did you know that MATH is to blame for WEALTH INEQUALITY?“ takto prezentuje anglický profesor Paul Ernest, University of Exeter, v eseji „The Ethics of Mathematics: Is Mathematics Harmful?“ Dochází k závěru „There is no truth. There are no facts. There is only relativity and personal experience.“

- - -

Naštěstí v některých amerických kruzích rozum zcela neodumřel. Užitečný zdroj Townhall uveřejnil 26. června výzvu k uskutečnění průzkumu veřejného mínění v reakci na otázku „Should Illegal Immigrants be Elligible for Social Security Benefits?“ Někdo, kdo je v USA illegálně - a těch jsou miliony - samozřejmě by v té zemi být neměl, natož aby měl nárok inkasovat sociální požitky, o něž se vůbec nezasloužil.

Potěšujícim z tohoto týdně bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu těsnou většinou 5:4 potvrdit vládní rozhodnutí o zákazu občanů států Venezuely, Libye, Sýrie, Íránu, Jemenu, Somálska a Severní Koreje cestovat do USA. Zákaz se nevztahuje na cestující s občanstvím Afghánistánu, Iráku a Saúdské Arábie.

Dne 27. června zdroj The Patriot uveřejnil stať s názvem „God is on our side“, neboli Bůh nám fandí. Takové je přesvědčení Maxine Watersové, členky kongresu, reprezentující černošskou oblast v Los Angeles, v níž ale nežije a jejímž momentálním hlavním úkolem je odstranit Trumpa z prezidentského úřadu. Jedině její černošská identita, ustavičně zdůrazňovaná, je již třicet roků trvající zárukou její trapné politické existence. Ze zdejšího zdroje citována je tato dáma a její tvrzení, že „Illegal immigrants from Mexico and Central America are ´our children´“.

- - -

V úterý 26. 6. se uskutečnily primárky - rozhodování, kdo bude jmenován jako kandidát v podzimních volbách, k nimž, jak veli tradice, dojde v úterý začátkem listopadu.

Tentokrát se o značné překvapení v jednom konci New Yorku zasloužila kandidátka jménem Alexandria Ocasio-Cortez, věk 28 roků, prosazovatelka, obhajovatelka extravagantních názorů, požadavků. A jí se podařilo zvítězit nad svým oponentem o dvě generace starším, profesionálním politikem, jehož konexe v Demokratické straně k vítězství věru nepostačily. Těchto primárek se obtěžovalo zúčastnit pouhých deset procent registrovaných voličů v oné oblasti.

Vítězná mladice prosazuje a plno podpory získává v kruzích těch nejmladších.

Tak za prvé: nutno zničit, zlikvidovat kapitalismus. 
Otázka: Čím bude nahrazen?
Odpověd: Všechno bude rozhodovat buď stát, nebo dělníci. Ještě ale nevíme, jak se budou vybírat.
Školství bude bezplatné - od první třídy až k doktorátům. Však to byl i můj připad, doktorát na Columbii mě každý rok stál pár tisíc dolarů, ty jsem vesměs získával číšničením v české restauraci pana Vašaty na Manhattanu, na 75. ulici u prvni avenue.
Zdravotní péče bude bezplatné, jako vlastně všechno ostatní bude bezplatné.
Taktéž zmizí starosti s bydlením, se vším možným dalším, jako imigrace, i to se pak vyřeší.

A bude po starostech.

KONEC