V české kotlině je rozklížená vládní koalice, šarvátky v parlamentě, blížící se prezidentské utkání v přímé volbě, třeba i v nepříjemném volném stylu zarputile si počínajících zápasníků.

Začnu varovným navázáním na americké praktiky, nyní již dost v rozběhu. V dřívějším textu (NP, 17.4.2012) jsem vřele doporučoval neinspirovat se americkým vzorem z víc než jednoho důvodu. Na rozdíl od jiných demokracií, určujících a dodržujících časový limit trvání volební kampaně, v USA to může být záležitost nekonečná. Podivně děravé jsou i limity na výdaje kampaně. Závěrečný účet je nikoliv v milionech, ale miliardách dolarů. Americké volební vábení je též disciplínou mazání medem a vrhání blátem, s tradicí od počátku státu v osmnáctém století, se vzájemnými nevraživostmi, s obviňováním ze zločinů, všelijakého loupežnictví. Nejvíc peněz pozře tuze lačná televize, jejíž tzv. negative advertising má největší zamýšlený dopad. Ústava omezuje setrvání v prezidentskému úřadu na pouhá dvě čtyřletá obdobi. Vzdor všeobecně sdílenému předpokladu, z dosavadního počtu 42 prezidentů pouze patnácti se znovuzvolení podařilo .

- - -

Nájemník Bílého domu se těší nejedné výhodě: prestiž úřadu, je vůdcem velmoci dosud té nejmohutnější, k dispozici má veleletadlo, vzdušný hotel, v luxusu ho dopraví kamkoliv, kdykoliv, doprovázen správně vybranými příznivci z řad sympaticky si počínajících medií.

Nevýhoda, velikánské minus prezidenta usilujícího o znovuzvolení, je ale i odpovědnost, předložení účtů za dosažený vlastní výkon.

"Jste teď na tom líp než před čtyřmi roky?" Takovou otázkou Ronald Reagan úspěšně zhatil další prezidentské počínání Jamese Cartera.

"Raději budu pouze one term president, kdyby nezaměstnanost zůstala stále tak vysoká," Obama opakovaně zdůrazňoval a navíc se zaručoval, že jím připravený ekonomický stimulus ve výši sta miliard dolarů kýžený cíl dosáhne.

Jenže nedosáhl, a v případě nezaměstnanosti ke změně došlo, jenže k horšímu.

Obrovským způsobem se rozmohla zadluženost země - za tři roky jeho prezidentování dluh vzrostl o víc bilionů (trillions) dolarů než za všech jeho předchůdců dohromady.

Zdroj tak kolosálního deficitu měl k dispozici perfektní jednoduché vysvětlení: vše zavinil jeho předchůdce Bush. Vysvětlení po víc než tisíci dnech v nejvyšší funkci stále trvá, nikterak s ochotou přiznání jakékoliv odpovědnosti za vlastní počínání.

Jeho dřív magnetizující dvě slova HOPE a CHANGE, naděje a změna, se zárukami YES, WE CAN, vše ročník 2008, již nepostačí.

Ohrožený nájemník spustil kanonádu na mnohé míle vzdálenou od své image, s níž se před čtyřmi lety prezentoval: že bude vzorem transparency ("průhlednosti, průsvitnosti"), bude prezidentem "nadrasovým", tento až výstředně heterogenní národ stmelujícím. Tolik a ještě víc v tažení proti republikánskému soupeři, jímž zřejmě bude Mitt Romney, mormonského, nikoliv mohamedánského přesvědčení.

Kanonáda již řízná a nejen jednostranná. Jestliže Obama obviňuje Romneyho z privilegií tzv. silver spoon, hned se nabízí zmínka o Obamově nikterak strádajícím ubožáckém původu: vyrůstal ve středostavovském pohodlí u svých bělošských prarodičů na Havaji, poté byl obdařen privilegiemi oné Affirmative Action - navíc s mysteriozním financováním jeho nákladných studií - Occidental College, Columbia University, Harvard Law School . Přednostní zacházení tak značné, že Obama, vzdor svým slibům o bezprecedentní transparency, nadále zakazuje zveřejnění svých studijních výsledků.

Romney je multimilionář, do bohatství se nenarodil, získal je svou prací a umem v privátním sektoru, včetně záchrany ohrožených zimních olympijských her v Salt Lake City. Milionářem, ač menšího rozsahu, je i Obama, jehož celoživotní kariérou byla politika - community organizer, chicagský pouliční agitátor, poté senátor státu Illinois, senátor ve Washingtonu a nyní prezident tamtéž. Politika jako výlučné povolání, zkušenost, jakož i výlučný zdroj jeho osobního bohatství.

Nejčastěji v těchto dnech Obamou zdůrazňovaným slovem je fair ("poctivý, čestný, spravedlivý"), kdy autentický poctivý výkon je devalvován odsudkem privilege, případně i jako inequity ("nespravedlnost"), což ovšem není pobídkou dosažení téhož, ale mravně oprávněného pocitu tzv. grievance ("stížnost, rozhořčení, zlost"). Tak jako se údajně nadrasový Obama stoprocentně ztotožňuje s "Afro-Američany", k nimž ovšem vůbec nepatří, stejně tak tento údajný sjednotitel národa ho pořádně rozjednocuje, s pomocí třídní závisti, mocného pocitu s nejspíš univerzální platností. S velikánskou to podporovou politicky korektních medií, která se jen zřídka obtěžují s informací, že ono záviděné a nenáviděné jedno procento těch nejbohatších platí téměř polovinu všech daní, zatímco celá jedna polovina národa daně vůbec neplatí, avšak inkasuje rostoucí počet všelijakých podpůrných požitků. Počet příjemců tzv. food stamps, opravňujících k nákupu spotřebního zboží (cigarety, alkohol nikoliv, jiné nepotřebnosti, bez nichž se lze obejít, však ano) dosahuje již mnoha desítek milionů. "Moji rodiče jsou teď na food stamps - stydí se za to," včera jsem postřehl takový povzdech u televizního kulatého stolu, na což se ozval jiný debatér s opačným dojmem, že na tak pohodlné zaopatřování si příjemce snadno zvykne, vytváří to dependency mentality a takový dárce pak Obamu jistěže obdaří svým hlasem. S přesvědčením, že s takovým prezidentem požitky budou dál přibývat - ovšem i s přibývajícím zadlužením státu a příštích generací.

Na mladou generaci, zejména studentstvo, nadále, byť s částečným ochabnutím, působí Obamův šarm. Ženy, něžné pokolení, rovněž ve značné míře podlehnuvší jeho půvabu. Nesnadno mi to pochopitelný fenomén.

Pochopitelnější jsou sympatie z kruhů Latinos, Hispanics, katolicky potentně se rozmnožujících, jimž se Obama, s účinnou asistencí svého ministerstva (Department of Justice pod vedením Erica Holdera, zavděčuje svými iniciativami ve prospěch jejich v zemi ilegálně setrvávajících soukmenovců. Jeho podpora z řad černošského etnika je ještě důkladnější, aspoň devadesátiprocentní, bez ohledu na Obamovo jakékoliv počínání.

Holderovo ministerstvo se vyznamenává i jinými iniciativami, například v souvislosti s uplatněním hlasovacího práva lze ovlivňovat jeho konečné výsledky. Sporným se stalo zjišťování totožnosti voliče, jeho oprávnění (zdali je občan) a nezneužití (hlasuje víc než jednou). Příkladů tzv. ballot iregularities je přemnoho:

Činitelé organizace ACORN v Nevadě 2011 odsouzeni z ilegálních machinací s registrováním voličstva.

V roce 2008 funkcionáři Demokratické strany ve státě Indiana žalováni pro falšování petice ve prospěch Obamy.

Virginia, 10 bývalých zločinců žalováno pro falešné údaje při registraci voličů.

Holder zrušil ve státě South Carolina zákon vyžadující předložení průkazu totožnosti osob, které se dostaví k volbám.

Holder se o totéž snaží zabránit Texasu, aby takový zákon mohl uvést v platnost.

The Pew Center on the States vydalo v únoru 2012 zprávu s názvem "Inaccurate, Costly and Inefficient", v níž tvrdí, že "zhruba 24 milionů registrací voličů, čili celkem 13 procent celonárodního počtu jsou neplatné nebo obsahují závažné nepřesnosti. Více než 2,75 milionů osob je registrováno ve víc než jednom státě a 1,8 milionu zemřelých je nadále uvedeno ve voličských seznamech." Obama v roce 2008 vyhrál převahou menší než 10 milionů hlasů. Dlužno ale dodat, že praktiky tak hanebné nejsou v Americe tím nejnovějším objevem.

Holder dovede Obamovi vypomáhat i jinak, například při manipulaci s tzv. absentee ballots, jež místní volební střediska mají včas odesílat do zámoří voličům na vojenských posádkách. O příslušnících branných sil v uniformách je ale známo, že ve velké většině nejsou Obamovi obdivovatelé Takže nemůže být v zájmu tohoto kandidáta, aby hlasovací lístky do takových dálav vůbec došly, a v případě, že dojdou, aby se včas vrátily. To byl třeba v roce 2010 případ 40 000 jaksi ztracených hlasů ze států New Yorku a Illinois. Holderovo ministerstvo, jež má za úkol na správnost procedury dohlížet, dává přednost nedohlížení. (Případnému zájemci doporučuji stať "For the Justice Dept, military votes don't count", autor Eric Eversole, The Washington Times, 23.4.2012).

- - -

Podle prozatímního odhadu současné nálady v národě, vzdor převážné mediání podpoře ve prospěch znovuzvolení Obamy, situace je nezřetelná.

Nelze vyloučit, že republikánský kandidát, tedy nejspíš Romney, by si přece jen troufl vytáhnout trumf, který by Obamu musel spolehlivě odrovnat - onen existující důkaz, že pan prezident je podvodník, jak prokázano aspoň třemi jím předloženými falzifikáty: rodný list, Social Security Number, Selective Service Registration.

Předpokládám, že od takového kroku ho odrazuje pocit patriotické odpovědnosti, s vědomím, že zveřejnění skandálu by vedlo k obrovité mezinárodní blamáži, důkladnému politickému a hospodářskému otřesu, ne-li kolapsu.

Šťastní čeští voliči, ti doma takové starosti mít nebudou.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče