Francouzský premiér Gabriel Attal se v televizní debatě neuhlídal a na adresu zemí Visegrádu svému protivníkovi řekl: „Uvědomujete si, že se nám podařilo přimět je k podpisu dohody (tj. migračního paktu), která říká: buď přijmete imigranty jako Francie, Španělsko nebo Itálie, nebo budete platit za ochranu hranic?“

Zdánlivě jen konstatoval fakt, že v migračním paktu je zakotvena povinná solidarita, která dává členským státům na výběr: přebírat migranty, nebo platit. Ono je to s přijímáním migrantů v paktu složitější, ale to teď ponechme stranou.

Vyplývá tedy z výroku francouzského premiéra něco, čeho bychom si měli všimnout? Myslím, že ano:

1) Není nedůležité, kdo to říká. Žádný pěšák, ale předseda vlády jedné z nejmocnějších členských zemí EU, která je současně jedním z nejvíce migračně zatížených států. Tedy státu s velkou hlasovací sílou a s poměrně velkým zájmem snižovat svou migrační zátěž.

2) Výrok ukazuje, jak politické elity velkých a migračně hodně zatížených členských států EU přemýšlejí o nás a o migračním paktu. Naznačuje, že cílem těchto států je problém ředit tím, že bude exportován do nových států EU.

3) Musíme se ale ptát, jak by mohly velké státy EU zařídit, aby tento export byl takový, že to pro ně bude znamenat reálnou úlevu? Uvidíme, kdo všechno bude dlouhodobě Evropskou komisí označován jako stát pod migračním tlakem, tj. stát osvobozený od povinné solidarity? Uvidíme, zda a jak budou velké státy vydírat ty malé, aby přislibovaly relokace? Atd. atd. Nástroje na to mít budou. Více v mém starším článku.

4) Povinná solidarita je zásadní problém. Uřeknutí francouzského premiéra naznačuje, že právě o tento právní institut od počátku do značné míry šlo. Vše nakonec ukáže až praxe. Těžko se mi věří, že tyhle úmysly velkých států nebylo možné včas rozpoznat a postavit se aspoň proti povinné solidaritě…