Po prohraných volbách ujistil Obama Američany, že opouští politiku silového prosazování svých představ a napříště hodlá brát v potaz názory oponentů. Není to projev dobré vůle, je to pouhá konstatace skutečného poměru sil v Kongresu. Názory republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů bude muset brát v potaz, i kdyby nechtěl.

Nepůjde to však snadno: ve většině důležitých oblastí zastávají republikáni názory přímo opačné Obamovým. O nových náladách v zákonodárném sboru Spojených států a o možných změnách americké zahraniční politiky dává představu seznam osob, které ji nyní budou určovat. Výbor pro mezinárodní vztahy Sněmovny povede nejspíše Ileana Ros-Lehtinen známá bojem proti diktátorským a komunistickým režimům v celém světě.

Obzvlášť nesmiřitelně vystupuje proti poměrům na Kubě, odkud pochází, ale také v Číně a Rusku. Stejnými názory se vyznačuje nová hvězda Hnutí čajových dýchánků a nyní senátor Mario Rubio, syn kubánských přistěhovalců. Do čela Senátu prosazují republikáni také Jona Kyla, který již nyní prohlásil, že zvedne ruku pro novou smlouvu START II jen za určitých podmínek, které však nejsou přijatelné pro Rusko. Další nový senátor Jim DeMint nehodlá tuto smlouvu ratifikovat v žádném případě. O staronovém senátorovi Johnu McCainovi darmo mluvit – snadný spojenec pro prezidenta Obamu se z něj nestane. Na roli vůdce většinové frakce ve Sněmovně aspiruje také Eric Cantor, houževnatý stoupenec Izraele a vyhlášený odpůrce Íránu, Sýrie a zemí, jež s nimi udržují zvláštní vztahy. Další nové postavy ve vedení Kongresu jsou spojeny s tradiční silovou politikou Spojených států.

Barack Obama se s nimi bude jen nesnadno dohadovat také proto, že se republikáni vrátili k moci pod hesly revize všeho, co prezident udělal za poslední dva roky. Mnozí demokraté tiše doufají v to, že se bude opakovat situace z let 1995-96, kdy Republikánská strana pod vedením ideologa konzervativní revoluce Newta Gingriche ovládla obě dvě komory Kongresu a vstoupila do tvrdé konfrontace s demokratickým prezidentem Billem Clintonem.

Nápor konzervativců byl tehdy tak nevybíravý, že ve výsledku otřásl náladou voličů, kteří v roce 1996 hlasovali pro znovuzvolení Billa Clintona. V dnešní situaci jsou však i závažné odlišnosti: změněné poměry si vyžadují od prezidenta mimořádného manévrovacího mistrovství. Clinton to dokázal, a proto má pověst jednoho z nejobratnějších prezidentů, kterého kdy Amerika měla.

Takové kvality Obama zatím neprokázal a jen málokdo se domnívá, že by je zatím před veřejností tajil. Na druhé straně, Newt Gingriche byl nezpochybnitelným ideovým a politickým vůdcem tehdejších republikánů a měl mandát na provádění politiky jejich jménem. Nynější složení republikánské většiny je mnohem pestřejší, ideologická konsolidace u nich zatím neproběhla, je stále cítit vliv aktivistů Hnutí čajových dýchánků. Je jasné, že toto lidové hnutí bude nadále určovat společenskou atmosféru ve Spojených státech, avšak povaha tohoto vlivu se nedá propočítat, vzhledem k mimořádné různorodosti hnutí. Nikdo z nových politiků není zatím oprávněn mluvit jménem všech aktivistů. Jen jedno lze říct s naprostou určitostí: bitva o Bílý dům v roce 2012 bude tužší a zuřivější než kdy předtím.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6