Když žena obviní muže z pokusu o znásilnění, není to ještě důkaz. Platí to i v případě soudce Kavanaugha

Americký Senát už neměl jinou čestnou možnost než schválit Kavanaugha soudcem Nejvyššího soudu USA. Alternativou by byl mediální lynč a (úspěšný) atentát na osobní reputaci. Bez důkazů.

Proč už neměl jinou čestnou možnost? Podívejte se na film Jako zabít ptáčka. Natočen v roce 1962, Oscara dostal rok poté. Hlavního hrdinu hraje Gregory Peck. Příběh? V třicátých letech, na americkém rasistickém Jihu, kde panuje segregace, (bílá) žena obviní (černého) muže, že se ji pokusil znásilnit. Atticus Finch, právník, jehož hraje Peck, její výpověď rozbije. Jaký asi verdikt vynese čistě bílá porota? No, jaký asi… Obvinění rovná se důkazu…

To hlavní sdělení filmu je antirasistické. Ale tím druhým hlavním sdělením je: obvinění nerovná se důkaz. Když žena obviní muže z pokusu o znásilnění, to ještě není důkaz.

Svědky nepotvrzené obvinění

Soudce Brett Kavanaugh pracoval pro federální vládu posledních dvacet let. FBI ho šestkrát prověřovala, zda v minulosti neměl nějaký diskvalifikující škraloup… FBI nic nenašla. Prezident Trump jej v létě nominoval na soudce Nejvyššího soudu. Týden před hlasováním jej opoziční demokratická senátorka obvinila, že má svědectví ženy, která tvrdí, že se ji pokusil v opilosti znásilnit.

Dnes profesorka Fordová, psycholožka, uvedla, že kdysi sedmnáctiletý Kavanaugh, když jí bylo patnáct, (před šestatřiceti lety) se ji pokusil znásilnit. Lidé jako já, kteří souhlasí s pravicí a americkými republikány, ale „nemusí“ Trumpa, zpozorněli. Může mít pravdu… Pak druhá žena řekla, že když už byl na univerzitě, se před ní odhalil… Pak třetí žena tvrdila, že když jemu bylo patnáct, šestnáct let, a jí devatenáct, dvacet let, opakovaně chodila na party, kde on drogoval dívky, aby byly hromadně znásilňovány… Nechme stranou otázku, proč dospělá žena chodí na středoškolské party. Nechme stranou otázku, proč tento zločin tehdy neoznámila. A nechme stranou otázku, proč demokraté v Senátu tuto absurdní story vzali vážně…

To bylo to poslední stéblo slámy, které zlomilo hřbet osla či velblouda. Výpověď paní profesorky Fordové byla věrohodná a každý, kdo viděl její výpověď před Senátem, musel věřit, že někdo se ji kdysi pokusil znásilnit. Jen není jisté, zda Kavanaugh. Uvedla 4 (slovy čtyři) svědky, kteří tam tehdy měli být. Ani jeden (slovy nula) její výpověď nepotvrdil.

To, že „svědectví“ třetí ženy (organizování hromadného znásilňování) vzali demokratičtí senátoři vážně, „nevydýchal“ republikánský senátor Lindsey Graham.

Muži a vdané ženy vs. ženy svobodné, bezdětné

Kdo je to Lindsey Graham? Jedna třetina trojice „three Amigos“, neboli „tří kámošů“. On, dále zesnulý senátor John McCain a bývalý demokratický senátor Joe Lieberman (kandidát na viceprezidenta v roce 2000) mají tu společnou věc, že v zahraniční politice jsou jestřábi. Nechtějí, aby Amerika válku (jakoukoli) prohrála. Leč v politice domácí jsou (v případě McCaina byli) těmi největšími stoupenci kompromisů. McCain a Graham u republikánů byli v domácí politice na levém okraji své strany, Lieberman na pravém té své. Jsou (byli) pro amnestii nelegálním latinskoamerickým imigrantům (proto ta hispánská přezdívka).

Graham to nevydržel. V emotivním projevu v senátním výboru (poté, co pod přísahou vypovídali prof. Fordová a soudce Kavanaugh), zřejmě nejlepším v jeho politické kariéře, řekl tu prostou pravdu, že celé tažení proti Kavanaughovi je prázdnou fraškou. A o svých demokratických kamarádech mluvil jako o „expřátelích“.

Pak to šlo rychle. Republikánská senátorka Collinsová (z levicového okraje své strany, tj. ta nejlevicovější republikánka) a demokratický senátor Manchin (z pravicového okraje strany své, tj. ten nejpravicovější demokrat) oznámili, že pro Kavanaugha hlasovat budou. Stalo se, je (bude) soudcem Nejvyššího soudu.

Demokraté se nyní utěšují tím, že republikáni definitivně „ztratili“ ženský hlas, když schválili násilníka; toho, kdo ženy „znásilňuje“. Symbol „maskulinní toxicity“ a „bělošských mužských privilegií“. Ano, to Kavanaugh být může – symbolem. Ale je vinný? Dokázal to někdo? Anebo je obvinění samotné dostatečným důkazem? „Jako zabít ptáčka…“

Tvrdí se nám, že to skutečné politické dělení v naší společnosti je „muži vs. ženy“. Není to pravda. To skutečné dělení je „muži a vdané ženy vs. ženy svobodné, nevdané, bezdětné“.

Když se nevdaná svobodná žena dívá na spor Kavanaugh versus Fordová, identifikuje se s profesorkou Fordovou. Když se na to dívá žena vdaná, identifikuje se s osobou, o které jsme zatím nemluvili: s Ashley Kavanaughovou. Potkali se v Bílém domě za Bushe mladšího. Zamilovali se do sebe. Vzali se. Ona přijala jeho příjmení. Mají dvě děti, dcery. A každá vdaná žena si říká: „... tímto by můj muž projít neměl...“

Demokratům se povedla neuvěřitelná věc. Sjednotili republikány za Trumpem. I ten nejvíce protitrumpovský republikán si nyní říká: „Když vy takhle, Trumpa na vás!“

LN, 9.10.2018