Newyorské Timesy nedávno uveřejnily jakýsi chvalozpěv na Baracka Obamu. Vlastně ne tak úplně chvalozpěv na jeho počínání, spíše na jeho prezidentské chování. Na jeho spořádanou rodinu, jeho vystupování na veřejnosti. Prostě džentlemenské ctnosti.

Obávám se, že když to člověk všechno takhle vypíše, tak to zní trošku jako výňatek ze Starých pověstí amerických. Tohle přece v době fotografií Putinů do půl těla rajtujících na koních, Hollandových skútrů a příčesků, klopýtajících Zemanů a mírně se fašizujících prezidentů našich středoevropských sousedů nemůže být pravda.

Ono totiž podle statě z těch newyorských Timesů to Obamovo chování není příliš charakteristické ani pro obyvatele Bílého domu. Autor, pan Egan, poukazuje na milostné aférky Johnna Kennedyho, občasnou oplzlost Lyndona Johnsona a nestydatost Billa Clintona. A nakonec pan Egan konstatuje, že za dob Richarda Nixona se stal vlastně celý Bílý dům dějištěm různých zločinů.

Ono totiž těch pérujících (jak nazýval úspěšně vystupující osobnosti spisovatel Zdenek Němeček) vysokých politiků je dnes safraportsky málo. Asi proto, že to dá fušku se na ta vedoucí místa vyšplhat a po cestě obyčejně je potřeba nějaké to trpké sousto spolknout. Bohužel jsou některé věci, kterých když se člověk v mládí naučí, není pak lehké se ve stáří zbavit.

„Všichni děláme chyby,“ tak nějak poznamenal nedávno Obama. A pak dodal, že jak stárneme, poznáváme, že nemáme vždy vše pod kontrolou. Ani prý prezident. Ale máme ovšem pod kontrolou způsob, jak na tento svět reagovat – je v naší moci se správně chovat jeden k druhému.

Taková slova představují nakonec tu velkorysost jeho vystupování. Nevím, jak by se mnozí z nás zachovali, kdybychom byli obviněni ze lži ve věci svého původu. Dodnes se tu a tam v tak zvaných konspiračních kruzích opakuje, že Obama se vlastně vůbec v Americe nenarodil, což si vyžaduje americká ústava. A to i poté co se vykázal křestním listem a havajské noviny jeho narození tehdy před lety na svých stránkách veřejně oznámily.

To ovšem neznamená, že by Obama nedělal chyby. Rozhodně se svým nejistým přístupem ke krizím Středního východu nijak zvlášt nevyznamenal. Občas se zdá, že příliš spoléhá na svůj šarm než na přísloví jednoho jeho předchůdce, Theodora Roosevelta. Ten tvrdil, že je třeba sice chodit potichu, ale také s sebou nosit větší hůl. Ovšem jestli Američané chtěji prezidenta se sukovicí, tak Obamu volit neměli. Jako národ se však rozhodně vyznamenali tím, že se rozhodli pro prvního prezidenta jiné barvy pleti.

A jako přidanou hodnotu tím získali džentlemena.